Svatba jako květen

pondělí 11. leden 2010 09:34

         Já vím, že ta filmová byla jako řemen. Ale inspirovala mne ke vzpomínce kolegyně a ta svatba byla zajímavá i tím, že se konala v květnu. Což je u nás nezvyklé, pro tradici tuším, že nevěsta bude do roka na márách. Co vím, nebyla, ale svatba to byla hodně osobitá.

         Možná oba hlavní aktéři ještě žijí, netuším, proto nejmenuji. Ženicha jsem tenkrát považoval za kamaráda, dokonce jsem mu psal i do kriminálu, kde dočasně pobýval. Já tenkrát věřil, že neprávem. Po návratu jsme se zase stýkali, on se věnoval v té době herectví a zakotvil na jistý čas v  dosti obskurním souboru „státní vdovy". který si říkal myslím Maringotka.Tam našel i svou budoucí nevěstu, kolegyni.

         Zaručil jsem se mu za dluh, který si někde vyjednal. Cestou do banky mi vyprávěl, zábavně, že svatbu si vyjednal v květnu, protože úřadu nalhal, že s manželkou odlétá vystupovat někam do J. Ameriky a tam se to při společném pobytu v hotelu požaduje. Mezi řečí ještě utrousil že budu svědkem a ležérně dodal, že druhým svědkem bude moje žena. Nebránil jsem se, ani ona. Dohodli jsme se tak, že manželka přijde jako druhý svědek asi čtvrt hodiny před termínem svatby před Vršovickou radnici a přinese mi z domova foťák. Docela slušně jsem už tenkrát fotil, myslím na Prakticu a tak jsem slíbil, že krom svědectví dodám i fotodokumentaci.

         Dohodli jsme se, že se sejdeme v ženichově obydlí už dříve, dopoledne. Ještě dnes, když jdu okolo, vzpomínám na ten domek, už zbořený. Byl hodně zvláštní, takový polospadlý, ve stínu činžáků, ale zažil opravdu mnoho. Tentokrát především předsvatební hysterii mimořádného formátu. Snaživý ženich před svatbou přepral panně nevěstě kostýmek a ta ráno zjistila, že se srazil. No, tragedie, každá dáma si to jistě umí představit. Slušivý kostýmek měl apartní minisukni, nevěsta se do něj sice vešla, ale vypadalo to, že dědila po mladší sestře. Spor se pomalu urovnával, vsadili jsme do sebe pár panáků na usmíření. Někdy před polednem jsme vyrazili, pěšky. Bylo to tak deset minut chůze. Pohled na nás musel být mimořádný. Alkohol nám zvedla náladu, ženich se decentně stáhl a já vedl nevěstu. Byla možná o kousek vyšší než já, apartní minisukně, na hlavě širák, skoro cyranovský. Já v elegantním šedém obleku, oběšený do kravaty, jak jinak. No, prošli jsme tu trasu hrdě, elegantně. Lidi potěšeně zdravili, přáli hodně štěstí . Před radnicí čekala žena, která pochopitelně nechala doma foťák. Ani jsem jí moc nelál, beze slova se otočila a běžela pro něj. Úředníci byli štěstím bez sebe, jediná svatba a ještě zpožděná.

         Obřad potom proběhl bez problémů, i fotky se povedly moc. Novomanželé pózovali profesionálně, moje oko celkem ostřilo slušně. Odpoledne jsme slavili ve zmíněném domku, večer potom představení, při němž mne ženich opakovaně zatahoval do dění na jevišti, což já vždycky miloval. Oba manželé mi časem sešli nejen z očí. Občas jsem dostával zprostředkované informace, za jejichž věrohodnost bych nemohl ručit, proto je neuvádím. To manželství snad skončilo tím, že manželka manželovi rozbila hlavu lahví od šampaňského. Prázdnou naštěstí. Jako svědek jsem se tady neosvědčil, ale ta předsvatební promenáda Vršovicemi byla nezapomenutelná.

Josef Hejna

Poslední články autora

josef hejnaDíky za názory.23:4411.1.2010 23:44:09
KvSUrčitě neplatí.23:2011.1.2010 23:20:39
jan varguličNejlepší..16:1111.1.2010 16:11:58
NaďaNeměl manžel13:4611.1.2010 13:46:09

Počet příspěvků: 4, poslední 11.1.2010 23:44:09 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.