Malá alfabetka

pondělí 8. únor 2010 08:23

         Občas o tom i trochu přemýšlím, pokud ještě mám čím. Děti jsou asi jediný skutečný smysl života. Nikomu ten názor nevnucuji, dospěl jsem k němu už dřív a vlastní hlavou. Jenomže, když přijdou vnoučata (a asi i když pro ně správně zestárnete) přepíná se to potěšení z dětí na vyšší level, jak by řekl moderní důchodce.

 

         Ta momentálně nejmilejší princezna zdobí svět už sedm let a když přijde potřeba hlídat ji po dobu nemoci, spíš si to užívám. Stejně si užívám i ty vývojové stupně socializace princezny. Abych to řekl učeně. Užil jsem si jí i v kočárku, ale přesně si vybavuji, jak jsem pro ni občas zašel do školky, Nebyly jí ještě ani tři, ale byla velmi samostatná. Říkal jsem jí princezna Šama. Zatímco i větší děti rodiče ještě oblékali, moje princezna trvala na tom, že se oblékne šama!!! A oblékala, šikovně samozřejmě. Potom přišly cestou dopravními prostředky, které šišlavě prozpívala a prorecitovala. No, potom slovní fotbal, začaly i početní příklady. Změna skoro epochální přišla asi přec měsícem. Malá studentka vytáhla z baťůžku komiksový časopis a četla, považte, četla! Sledoval jsem s úžasem, jak sama hledala a doplňovala význam slov. Objevovala štěstí z četby. 

         Přišla zlá angína, musel jsem trochu i kantořit. Ponořit se do světa písanek, moderních, úplně jiných, možná honosnějších pestřejších. Už žádné tužky a gumy. Zesilovače, zmizík. Propisky, barevné pastelky. A potom pekelné soustředění a už kroužíme bříška písmenkám i číslům. Občas má šestka ještě bříško obráceně, občas u složitého odčítání třeba 17 – 5 vypadne v součtu jednička. Jo a musím se poradit se zkušenějšími. V krasopise jsem nikdy nevynikal, ale jsem si skoro jistý, že bříško třeba k devítce jsme začínali zprava do leva, proti směru hodinových ručiček, malá alfabeta opačně, docela trpím, když třeba osmičku krouží obráceně. Ale respektuji ji, nespěchám na ni, užívám si s ní to dobrodružství cesty za poznáním.

         Marně přemýšlím, zda je něco, co by mne potěšilo víc, než dychtivé oči zvídavých dětí. Radostné oči tedy. Ne takové ty smutně vyhaslé, které jsem někdy viděl u dětí z dětských domovů. Chodím pravidelně číst na Senior-Tip deník jedné paní učitelky prvňáčků a konfrontuji její pokroky s mou alfabetkou. Uvědomuji si při čtení těch školních vyprávěnek, že taková kantořina je opravdu víc poslání, než zaměstnání. Já si tu jednu začínající alfabetku spíš užívám, ale když se jich sejde na dvě desítky…

Josef Hejna

Poslední články autora

ViktorCo k tomu říci11:4510.2.2010 11:45:55
Vít MachálekPane Hejno,10:2110.2.2010 10:21:59
ViktorPane Vlastimile , děkuji00:3310.2.2010 0:33:45
Vlastimil J.Vždycky rodičům13:029.2.2010 13:02:03
josef hejnaDěkuji za názory.19:508.2.2010 19:50:21
Milan JirásekMá neteř.19:058.2.2010 19:05:23
ViktorTo je ale nespolehlivec, ten počítač18:298.2.2010 18:29:46
ViktorVážený pane Machálek,18:238.2.2010 18:23:26
Vít MachálekNo nevím - Avilu jsem také navštívil16:138.2.2010 16:13:38
ViktorMáte pravdu pane Machalický.12:298.2.2010 12:29:49
Vít MachálekVaši první větu bych také podepsal...11:198.2.2010 11:19:52
estersmysl života10:268.2.2010 10:26:18
Vít MachálekPane Hejno,09:548.2.2010 9:54:32

Počet příspěvků: 13, poslední 10.2.2010 11:45:55 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.