Hrůza nesmírná

neděle 21. listopad 2010 21:46

Je to vlastně symbolicky obsaženo v Pietě. Matka ukádá do hrobu vlastní dítě.

 

Je o té bolesti i jedna z Nerudových balad, je o tom napsáno mnohé. Třeba tragický osud známé herečky, která vlastní dítě nešťastně zabila v autě při nehodě, nebo jiné, která si až do smrti vyčítala, že mohla patrně zabránit demonstrativní sebevraždě pubertální dcery.

V mládí jsem za svou nesmírně oblíbenou přítelkni, starší, laskavou, považoval jednu skutečnou dámu. Měla dvě vnučky, zhruba ve věku mých dcer. Milovala je i opečovávala, z čehož jsem i nechtěně trochu těžil. Šila na ně skvělé věci a protože jich měly nadbytek, moje holky měly také krásné oblečení. Navíc to byla i opravdová dáma, společenská, půvabná, skutečně noblesní. Potom se naše cesty rozešly pracovně, nikoliv lidsky. Přišla tam ovšem katastrofa děsivá. Neznám už podrobnosti, to bych fabuloval, potom ní jsem s ní už nikdy nemluvil. Pokud ale vím, celá její rodina, tedy syn, snacha i obě děti zahynuli při letecké katastrofě.

Víkendová „žeň“ na našich silnicích statisticky možná není vysoké číslo, nevím. Lidsky je to ale tragedie propastná, ukládat vlastní dítě do hrobu, nést v sobě vzpomínky na tu něhu, která zanikla tak krutě. Vždycky jsem věřil, že nejkrásnější vůně na světě je vůně vyvětraného dětského pokoje s růžovým miminem obklopeným láskou rodiny. Zase slyším a čtu, že nějaké takové naděje byly zlomeny předčasně. Pro mne je to hrůza nesmírná.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora