Nesnesitelná hloupost kobylek (některých)

středa 15. prosinec 2010 12:00

Kobylky bývají nádherné, mladé a mazlivé. Občas se ale některá nepovede a s přibývajícím věkem…  

Tahle přezrálá kobyla už dosluhovala jenom za trochu žvance. Přikrmovali jí spíše ze soucitu. Už ji chtěli i utratit, ale jeden starší valach se za ni přimlouval. Už když přišla na svět, věděla klisna, co ji vrhla, že nejbystřejší nebude. Na žádné speciální cvičení to nebude, myslela si. Ale sama byla pěkná a čilá a tak dceru zavedla do jednoho rudého cirkusu. Těžké úkoly jí nedávali, občas se proběhla, občas na mávnutí rudého praporku zařehtala, v řadě s ostatními jí to vždycky šlo, na samostatnou práci jí nepouštěli.

Potom ale cirkus zrušili, vysloužilá klisna nevěděla, co dál. Spíš ze soucitu jí občas nechali řehtat v jiném cirkusu. Nevadilo jí, že má modré barvy, ta rudá jí stejně trochu vadila na oči. Naučili jí pár jmen a vždycky když někde zazněla, začala potěšeně ržát i si dupla kopytem. Večer jí za to nakrmili, občas i vyhřebelcovali, vlastně se nic nezměnilo, pořád držela hubu a krok, řehtala na povel, jen to bujné stavění na zadní už jí moc nešlo.

Jenže i kobyly senilní, běh světa nezastavíš. Ta naše Pepička ztrácela orientaci. Už si pamatovala jenom jedno jméno, vzdáleně, ale vroucně, horoucně. Měla ho spojené s plným korytem, žrádlem i pitím. A občas z dáli zaslechla, že na něj někdo plivnul. To nesnášela, od koryta ji nikdo vyhánět nebude, to jí ještě v tom trouchnivějícím mozečku zůstalo. Ale ve stáji už zasmrádala moc. Smrduté pšouky vypouštěla stále častěji, jiné z ní už nepadalo. Nesnesitelná hloupost kobylek spolu s věčným smradem, jsou smutné průvodní znaky zahořklého stáří.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora