Když se řekne rekvizitář

pondělí 20. prosinec 2010 08:31

Opravu nevím, zda se neopakuji. Mám těch textů z minula v počítači víc. Ve vyhledavavači jsem je neobjevil, tak jsem to snad ještě nevypustil. Pokud ano, byl by to omyl, nikoliv podvod. Opisoval bych jenom sám od sebe. Napadlo mne navázat tím starším textem na povídání o té zajímavé profesi.

           Jsou to trochu opomíjení, trochu exotičtí pracovníci divadel, filmových a televizních studií. Jejich funkce není stejná.   Slůvko pochází z latinského requisitum - potřebná věc. Ale jsou to věci potřebné nejen pro akci herce, ale i věci potřebné pro dokreslení atmosféry. V divadlech rekvizitáři zajišťují vybavení scény nábytkem (někde mohou být i nábytkáři, ale zřídka) a drobnými doplňky dekorace, včetně hracích rekvizit. Známá je scénka z jednoho pražského divadla, kde hráli na točně. Zatímco část dekorace vpředu, viditelná diváky, sloužila pro hereckou akci, v zadní, neviditelné z hlediště, připravovali rekvizitáři scénu pro další jednání. Při jednom představení rekvizitář ztratil orientaci v čase a před posledním jednáním zadní scénu dokonale odstrojil.  Šok diváků i účinkujících snad netřeba zdůrazňovat. Nemísto výpravného pokoje točna přivezla pustinu. Práce divadelního rekvizitáře bývá většinou poklidnější, v dobře fungujících souborech slouží rekvizitárna i jako místo pro přátelské besedy při odpočinkovém kafíčku

          Filmoví rekvizitáři mají práci podstatně hektičtější. Vedoucí výpravy, tedy šéf rekvizitářů, musí úzce spolupracovat s výtvarníkem filmu. Navrženou dekoraci postaví pracovníci stavby a je jí nutné zabydlet v souladu s návrhem výtvarníka a v kontextu doby. Asi netrapnějším profesionálním uklouznutím je, když se podaří vybavit interiér z 18. století reprodukcí výtvarníka narozeného o sto let později. Při shánění hracích rekvizit a různých „špeků“ spolupracují s řadou odborníků. I tato profese se nutně vyvíjí. Jinak jistě vypadala  rekvizitařina při práci na Slavínského filmech a jinak při realizaci Hitschockových Ptáků.

          Proces televizní výroby se v oněch dřevních dobách socialistické televize oproti filmu ještě zrychlil. Film se vyráběl několik měsíců, rok. Televize a její tehdy ještě živé vysílání měla rychlejší, zhruba čtrnáctidenní cyklus. Ihned po odvysílání se dekorace zbourala. Stavba nastupovala ještě v noci po vysílání, během týdne se postavila nová dřevěná a lepenková dekorace, kterou bylo třeba za jeden až dva dny vybavit nábytkem. Prostě během zhruba deseti dnů se vytvořila kašírovaná efemérní iluze bytů, královských zámků, selských světnic, včetně drobných detailů jako dečky, porcelánové bibeloty, knihy v knihovně. Většinou ještě  do dokončovacích prací nastupovali herci, zpěváci, tanečníci, produkční štáb, režie, kameramani, zvukaři.

          Televizní rekvizitáři byli na velké inscenace nasazováni zpravidla ve dvojicích. Na ty schopnější a žádanější vycházela i jedna inscenace měsíčně. Znamenalo to podle výběru výtvarníka vypůjčit a svézt potřebný nábytek ze skladů FSB a televize a stejně postupovat i s drobnými dekoračními předměty. Pokud se nastavovalo zrcadlo zlým kapitalistům v Americe, nebylo to jednoduché. Vybavit sídlo amerického milionáře elektronikou značky Tesla, to přivádělo i uvědomělé režiséry do deliria. Něco se vyrábělo, přesněji kašírovalo, něco občas půjčily různé výzkumné ústavy, které směly nakupovat za účelem kopírování. Důležité hrací rekvizity, např. předměty doličné v detektivkách, se často sháněly velmi obtížně. Milé bylo, když si třeba rekvizitář vypůjčil od chataře za Prahou sádrového trpaslíka a vracet ho jel po odvysílání estrády, která milovníky trpaslíků zesměšňovala. Pravdou ovšem je, že tenkrát lidé většinou půjčovali ochotně a bez velkých nároků na půjčovné.

          Důležitou zásobárnou byly tehdejší sklady Filmového studia na Barrandově. Pod novými ateliéry byl neuvěřitelně kouzelný sklepní svět. Obrovský sklad, s mezipatrem ze dřeva, plný dobového nábytku, často maket, ale krásných, obrovské obrazy, prostě svět sám pro sebe. Když tam člověk vstupoval poprvé a procházel ta století v bydlení, luxusu i chudobě, měl pocit neskutečna. Bylo možná se usadit v krásném, zlaceném barokním křesle, ulehnout do pseudorokokové postele, které zkušení barrandováci říkávali Ludvík, nebo si vyzkoušet titěrnost moderního nábytku na jiném místě. Obrovská iluze, koncentrovaná na několika stovkách čtverečných metrů. Iluze mobilní, přátelská, ale také iluze, která těžkla v rukou, když se výtvarníkovi zachtělo dekoraci vybavit masivním nábytkem. A naproti jiné sklepní prostory, obrovské sklady různých starších i novějších drobností, sošek, knih, kabelek. To vše bylo nutné vybrat podle charakteru inscenace, zabalit do košů a uložit v náklaďáku. Se svozem nábytku většinou pomáhali začínající, pomocní rekvizitáři, ale s jistou nadsázkou lze říct, že se každý měsíc stěhoval a zase vyklízel několikapokojový byt, zámek, vesnická chalupa.

Josef Hejna

Poslední články autora

Petr NečasTahač kulis napsal22:0821.12.2010 22:08:56
Lída V.Tak jsem si Váš starší článek přečetla15:0521.12.2010 15:05:16
p. victorinJ. Hejnovi11:0221.12.2010 11:02:16
josef hejnaDěkuji za ohlasy.10:0521.12.2010 10:05:49
p. victorinJ. Buzickému09:3721.12.2010 9:37:45
Jirka B.Pište co nejčastěji, pane Victorine.08:2821.12.2010 8:28:38
p. victorinPan Buzický zase fantazíruje?05:3521.12.2010 5:35:48
Lída V.Zubař zamotal12:1320.12.2010 12:13:22
Jirka B.Rekvizitáři jsou zajisté šikovní chlapíci11:3720.12.2010 11:37:14
la.mi(Michaela)Lakavy nadpis clanku09:3220.12.2010 9:32:08
p. victorinMoc hezké!09:0720.12.2010 9:07:28

Počet příspěvků: 11, poslední 21.12.2010 22:08:56 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.