Blbí, ale opálení

neděle 20. únor 2011 16:42

  Tahle vzpomínka je hodně zasutá. Nepíši historii, neručím za detaily, eventuální doplnění uvítám. Ač mne na Institut tělovýchovy a sportu tenkrát nepřijali, není v tom hořkost. Že se studentům téhle VŠ říkalo blbí, ale opálení mi prozradila kamarádka, která ji vystudovala, ale potom vystudovala ještě další, která ji živila.  

Po vojně jsem věděl, že bych se chtěl dál vzdělávat, a tak jsem si podal přihlášku na VŠ. Nezorientovaný jsem si vybral tělesnou výchovu, myslím, že v kombinaci s mateřštinou. Proběhly nějaké písemné testy, spíš taková horká sociometrie, která tenkrát šla do módy. Potom přišla pozvánka na týdenní soustředění. Možná jsem tam jel ještě z vojny, s jistotou to už nevím. Soustředění se konalo v Nymburce, v nově rekonstruovaném tělovýchovném zařízení. Na tu dobu bylo špičkové, jezdili tam na soustředění i reprezentanti.

Závěrečné testy se konaly v sobotu, tenkrát byla ještě pracovním dnem. Denní režim byl spartánský. V devět večerka, v šest ráno budíček, snídaně, 8-10 lehká atletika, svačina, 10-12 plavání, polední pauza,   14-16 míčové hry, svačina, 16-18 gymnastika. Pořadí se různě prohazovalo, ale základní režim zůstával. Potkali jsme tam řadu tehdejších reprezentačních trenérů, kteří na škole učili.

Já byl po úrazu ruky, který mi sice život příliš nezměnil, ale z gymnastiky mne vyloučil definitivně. A to měla být moje nejsilnější disciplína. V míčových hrách byl výběr mezi košíkovou, fotbalem a odbíjenou. Normálně bych jednoznačně vyloučil basket, ten jsem neuměl vůbec. Jenže čerstvá jizva na ruce mi neumožnila příjem míče na síti a tak mne tehdejší reprezentační trenér košíkářů učil dvoutakt pod košem. No, příliš jsem neoslnil. V atletice byly čtyři discipliny. Běh na 100 m a 1 km, koule a výška. Pamatuji se, že mne tenkrát používaný valivý styl stredl učil olympionik v gymnastice, možná dokonce madailista. Překulil jsem se asi přes 140cm, což na mne bylo slušné. Závěrečnou stovku jsem běžel s tehdejším mistrem republiky na 110 m překážek. Ač jsem měl vypůjčené tretry, byl jsem asi v půlce trati (tedy nejen já i další dva), když on dobíhal do cíle. Atletiku jsem ale měl slušnou, gymnastiku mi trochu omluvili. Tragédie byla plavání. Jako správný venkovský kluk jsem plaval takového toho kraula s hlavou nad vodou a z mé „lidové tvořivosti“ šedivěli. Na svou obhajobu musím dodat, že jsem se dost zatvrdil, plavání hodně věnoval a když jsem po napuštění „otevíral“ Orlickou přehradu, plavba přes už pro mne nebyla problém.

Nebudu to dramatizovat. Nepřijali mne, nebránil jsem se, neodvolával. S odstupem času jsem byl spíš rád. Sportu jsem celkem zůstal věrný, plavu a chodím dodnes, kopací techniku už občas učím vnoučata, ale opatrně. No a na atletiku už se jenom dívám, hlavně tedy na atletky. Navíc představa, že bych se přes laťku někdy valil zády, po vzoru jistého Fosburyho, je z kategorie utopie.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

josef hejnaDěkuji za příspěvky.09:0421.2.2011 9:04:07
janvarguličJá bych...07:1221.2.2011 7:12:30
ViktorNikdy člověk neví23:1420.2.2011 23:14:13
Lída V.To je najednou vtipu.22:4020.2.2011 22:40:50
JAPOprava: nepřišla (vnoučata)20:3720.2.2011 20:37:27
Monika PetrákováVšechno špatné20:3320.2.2011 20:33:18
Josef Kobylka - nepolitikKdybyste byl tehdy přijat20:1120.2.2011 20:11:58

Počet příspěvků: 10, poslední 21.2.2011 9:04:07 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.