Sto roků ochoty

čtvrtek 3. březen 2011 08:40

Ten nadpis jsem si vědomě vypůjčil z článku D. Křivánkové v Reflexu. Vystihuje naprosto přesně sto let života Otakara Vávry.  

 

Nechci se pouštět do umělcké kritiky. Každá je subjektivním estetickým soudem, někde více, jinde méně kvalifikovaným. Já znám Vávrovy filmy, které mohu dost a znám i takové, na které bych nešel ani zadarmo. Je jistě nepochybné, že ten pán něco uměl a umí, stejně jako je nepochybné, že je enormě přizpůsobivý duchu doby.

Když jsem jako mladý kluk po vojně nastoupil do televize, zažil jsem ještě staré barrandovské harcovníky. V hospodě občas pobaveně vyprávěli, jak teď už soudruh Vávra za okupace nadšeně hajloval při setkáních s nacistickými mocipány. Nebyl jediný, komu se po válce ta vztyčená pravice přetavila v zaťatou pěst dělnické třídy. Já se s mistrem vnitřně definitivně rozešel někdy před deseti léty. Pročítal jsem jeho paměti a on tam líčil své upřímné přátelství se Zdeňkem Štepánkem. Možná hned na následující stránce nabídl potenciálním čtenářům Blesku vyprávění, jak příteli Zdeňkovi fiknul manželku. Skutečně gentleman za staré školy. V pomluvách on si vůbec liboval, jenom trochu zapomínal na některé detaily ze svého života.

Otakar Vávra často a rád zdůrazňuje svou zálibu v přepychu, jisté úrovni třeba oblékání. V mládí jsem také nebyl zrovna teplákový typ, nic proti slušivému oblečení. Nutně se ale vkrádá otázka, jakou cenu byl ochotný platit, aby se mohl vždy oblékat v módních salónech. Zdá se mi skoro symptomatické, že se slaví sto roků ochoty muže, který prodal svůj charakter za vnější eleganci z módních salónů. Ta slavné cyranovské „já nosím v nitru svém své elegance květ“... tady zjevně neplatí.

 

 

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora