Knihovny a já

čtvrtek 10. březen 2011 17:56

Náhodou jsem při práci narazil na svůj starší text. Mnoho bych asi neměnil.

 

         V naší rodině se četlo vždy. Maminka např. romány Vlasty Javořické, táta legionářské historie. Já jsem pochopitelně začínal u příběhů, v nichž dobro a zlo bylo jasně definováno. A tak jsem plynule přešel od klasických pohádek, k pohádkám westernovým. Vzpomínám, jak jsem mlsně obcházel okolo pestrých výloh vršovického knihkupectví Toužimský a Moravec a hltal romantiku obálek Zdeňka Buriana a jiných výtvarníků.

         V rodině na knížky nezbývalo a tak jsem brzy našel cestu do knihovny pro mládež. V době dětských nemocí jsem se nesmírně těšíval na dobrodružství  s piráty a cestovateli, která jsem mohl nerušeně prožívat s knihami, donášenými především z tohoto zdroje. A kouzlo Vánoc jsem si bez nových knih neuměl vůbec představit.

         Kdo pamatuje 50. léta ví, že výběr v knihovnách osciloval mezi soudobými hity vzor Timur a jeho parta a klasikou. Číst romány o dětech, které v budovatelském nadšení udávaly vlastní rodiče, mne nelákalo, přešel jsem tedy na klasiku. Načetl jsem poctivě Balzaca, Dickense, Turgeněva, ale i Karolinu Světlou, Nerudu, Čapka , Čapka-Choda. Došlo i na Dostojevského, který mi m.j. umožnil pochopit, že lidé nejsou černí a bílí a lidská kultura je o sváru dobrého a zlého v každém z nás.

Především vršovická knihovna v Madridské ulici mi umožnila proklopýtat dvě vysoké školy, dodnes navštěvuji její inovovanou půjčovnu v Charkovské, Městské knihovna na Mariánském náměstí je pro  mne stále místem příjemného studia.

K beletrii už se příliš nedostanu, zbývá literatura faktu, encyklopedie, historické a sociologické studie, občas zabrousím i do politologie. A na konci toho uzavřeného lidského cyklu se vracím s vnoučaty zpátky k pohádkám. Jen ať ještě chvíli věří, že dobro a zlo má své jasné hranice! Zdá se, že postupně přebírají i vztah ke knihám a …. To už by byly fráze.

I když nemohu tvrdit s Gorkým, že za vše co je  ve mně dobrého vděčím knihám (rodina pro mne určitě byla víc), za mnohé určitě. (cca 1996)

                                                       

Dnes sleduji se značnou skepsí boj za knihy. Kdysi jsem se znal v politice s mladým, docela sympatickým člověkem. Jednou mezi řečí prohodil: neměly by se ty obecní knihovny zrušit? Já ho měl jinak rád, byl to rovný chlap, ale ukázalo se, že do knihovny v životě nevstoupil. Co potřeboval číst si koupil, občas vypůjčil. Byl ekonom, všechno kvantifikoval, kouzlo knihoven a vlastně i knižní kultury vůbec, moc neznal. Vnímal jsem to jako jistou formu invalidity, reagoval jsem na to textem viz výše.

Shodou okolností jsem dneska doprovázel malou vnučku do zdejší knihovny. V osmi létech už je pravidelnou čtenářkou, rozumně promlouvá s milou paní knihovnicí o přečteném. Jen jsme přišli domů, zalehla k nové várce vypůjčených časopisů i dětských knížek. Udělalo mi to radost. Možná z ní jednou nebude spisovatelka, možná v dospělosti se už k četbě tolik nedostane. Má už ale ve své dětské dušičce otevřený ten koutek nádherné dětské fantazie. Jí už nikdy nebudu muset vysvětlovat, že v životě se do počítadla prospěchářů nevejde všechno, že jsou i hodnoty, které se nedají kvantifikovat.

Josef Hejna

Poslední články autora

ivuska novačkovájaké jsou a nejsou knihovny21:4428.3.2011 21:44:35
josef hejnaDěkuji za názory.10:2211.3.2011 10:22:08
janvarguličKnihovny..07:5511.3.2011 7:55:12
SvatavaKnihovny, které jsou07:1411.3.2011 7:14:19
Monika PetrákováKnihovny22:4010.3.2011 22:40:22

Počet příspěvků: 7, poslední 28.3.2011 21:44:35 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.