Můj první

pátek 15. duben 2011 08:10

Předeslal bych rád, že můj text naprosto neútočí na lidi s odlišnou sexuální orientací. Měl jsem a mám mezi nimi řadu přátel, tohle vyprávím spíše pro absurdnost celé situace. Snad trochu pobaví.  

 

Když se ohlédnu hluboko zpět do let adolescence a vojny, s překvapením si uvědomuji, že jsem za celou tu dobu nesetkal s žádným faktickým homosexuálem. Ptal jsem se i bývalých spolužáků, s nimiž jsem sdílel noclehárny, také si nepamatují.

Byl jsem tedy nepolíbený jakoukoliv podobnou zkušeností. O mém nástupu do televize jsem už někde psal. Tady bych chtěl podtrhnout mou logickou touhu po ženách po dvou létech vojenského půstu. Asi po čtvrt roce jsem byl nasazovaný na první inscenace a poměrně brzy mne potkala opereta. Mám dojem, že Veselá vdova. To není podstatné, zato pro mne bylo úžasné, že studio bylo plné spoře oblečených krásných žen. Nemusím asi zdůrazňovat, že každou volnou chvilku jsem trávil pozorováním v koutě. Všiml jsem si, že mezi tanečníky chodí drobnější elegantní muž v civilu, zjevně tanečníky respektovaný. Velmi mne překvapilo, když zamířil ke mně. Optal se mne, s tou naprosto nezaměnitelnou dikcí, pro mne tenkrát ještě neznámou, zda nemám kleště. Já je na nic nepotřeboval, ale chtěl jsem vyhovět a někde vyhrabal staré kovářské kleště, štípačky, tak čtvrtmetrové, asi na kování koní. S omluvou jsem mu je přinesl, změřil mne pohledem a skoro odtančil k baletkám. Vykuleně jsem sledoval, jak tím šíleným nástrojem zatáčí drátek na křehkém vějíři. Dokonal opravu a tančil ke mně. Otevřené kleště držel mezi palcem a ukazováčkem a pravdivě konstatoval: to nejsou kleště, to je sračka. Přidejte k tomu ještě charakteristickou dikci a pochopíte, jak jsem se cítil.

Běžel jsem dozadu a ptal se zkušenějších kolegů s kým mám tu čest. Byl to v té době velmi uznávaný choreograf z významného pražského operetního divadla. Potom jsem ho občas potkal jako divák v nějakém nočním podniku, kde předváděl s partnerkou různé hříšné tance. Zřejmě jako melouch. Jeho obličej bych si už nevybavil, jméno ano. Ovšem jeho gesto s půlmetrem rezavého železa nezapomenu nikdy.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora