Moje sudičky – závěrem

čtvrtek 5. květen 2011 08:15

  Původně jsem to neplánoval, ale asi by bylo dobré mé vyprávění o sudičkách, které mě provázely mým prvním zaměstnáním, nějak uzavřít.  

Nechci reagovat na útoky některých diskutérů. Za práci rukama jsem se nikdy nestyděl a parta lidí, které jsem tam za těch 15 let potkal, byla velmi pestrá a mnohé mi dala. Rekrutovali se z ní i pozdější herci, architekti a jiní velmi vzdělaní lidé. Těší mne - proč to nepřiznat- že mě i dnes, po čtyřiceti letech od chvíle, kdy jsem některým z nich šéfoval, zvou na svá setkání. S mnohými jsem pořád v kontaktu, víme o sobě, vzájemně se respektujeme.

Přemýšlel jsem i o politické atmosféře šedesátých let. Co si pamatuji, byl mezi námi snad jen jediný komunista, bývalý policajt a opilec, ale nikoliv křivák. Měli jsme sice ve svém středu i jednoho spolehlivého udavače, který se ale provařil velice záhy a jednou skoro dostal od Emila čelíčko. Ten se cpal trochu nahoru, ale mimořádně hloupě a okatě a pokud vím, s partají se nezapletl.

Tenkrát mezi nás patřili i řidiči náklaďáků. Někteří k nám byli přiděleni skoro nastálo, a tak jsme s nimi drželi partu a věděli, který umí dobře vyskládat náklaďák a který ne. Vybavil se mi jeden, dost dravý typ, ohromný profesionál, který se ovšem nebál nikoho. Jednou si ho pozval na nepříjemný pohovor dost vysoký televizní šéf. Snad to viděl někde ve filmu, nevím, ale když k tomu řidiči mluvil, otočil se k němu zády a díval se okázale z okna. Vašek si za ním došel, otočil si ho za rameno a připomněl mu, že by se na něj měl dívat, když s ním mluví. Vracím se k tomu proto, že my, manuálové, jsme v té době byli relativně svobodní. Jak říkával jeden tehdy stěhovák, dneska vystudovaný šéf: To stěhování kredencí nám nikdo nevezme.

Rád vzpomínám já, nepivař, i na atmosféru hospod, kterými jsem s touhle partou prošel. Věděl jsem poměrně přesně, kde mají jaké pivo, kde se vaří skvělá dršťková a kde se hraje po večerech gotes. Konaly se i peprnější hrátky, ale ty byly mládeži nepřístupné.

Možná se někdy ještě vrátím s nějakou konkrétní vzpomínkou, která se vynoří z hlubin paměti, zážitků veselých i dramatických bylo v té naší partě víc než dost. Šedesátá léta pro mne byl vzácný čas. Byl jsem mladý, ledy komunismu zvolna tály, vycházela spousta knih, do té doby zakázaných. Soudruzi od východu nám povolili Karla Čapka, Světová literatura byla na svou dobu skvělý měsíčník, který nabízel v kostce přehled o literatuře i na západ od nás, začalo se psát daleko otevřeněji o druhé světové válce a roli odboje v ní. Prostě dýchalo se všem lépe, svobodněji, otevřeněji. Navíc jsem byl poměrně nečekaně přijat na Právnickou fakultu UK, a to byla v šedesátých létech opravdu zajímavá škola. Ale o tom už jsem tu vyprávěl…

 

 

Josef Hejna

Poslední články autora

josef hejnaPene arguliči, máte pravdu.08:566.5.2011 8:56:04
Lída V.Pane Varguliči,00:016.5.2011 0:01:04
TondaPřidej, dědku slepej!22:485.5.2011 22:48:00
janvarguličTrapnosti..18:265.5.2011 18:26:15
MirecPanu Charouskovi17:575.5.2011 17:57:38
J. Charousekpokračování "Prosím Vás"16:075.5.2011 16:07:24
J. CharousekProsím Vás,16:065.5.2011 16:06:23
J.H.Mirecu,13:315.5.2011 13:31:57
MirecTo mne vždycky dojme12:205.5.2011 12:20:00
MirecTo mne vždycky dojme12:195.5.2011 12:19:55

Počet příspěvků: 11, poslední 6.5.2011 8:56:04 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.