Čas snů a iluzí

čtvrtek 9. červen 2011 10:00

  Nedávno jsem tu knížku objevil založenou ve své knihovně. Napsal ji historik Václav Čada a jmenuje se 28. říjen 1918. Nemám v úmyslu vám ji převyprávět, jenom upozorním na některé momenty, pro mne trochu překvapivé.  

Mám léta ve zvyku procházet u knih i tiráže, u cizích autorů sleduji často i překladatele. Tahle kniha vyšla v r. 1988. Je brožovaná, má 300 stran. Vyšla v nákladu 28 000 výtisků a cena, no podržte se, 23 Kčs. U podobných knih sleduji potěšeně i to, jak se vyvíjel vztah autorů k marxistické ideologii. Tady už je poměrně obsáhlý Masarykův životopis a stručné konstatování, že se Masaryk s Leninem názorově rozcházel. Ta osmdesátá léta jsou tam prostě cítit. Ale k hlavnímu tématu knihy.

 

Většina z nás asi zná ze školy zhruba průběh těch hektických dnů. Já už si třeba vůbec nepamatoval, že 14. října téhož roku došlo v Praze k pokusu o povstání, které skončilo dost katastrofálně. Je to trochu otázka interpretace, vím, komunisté to vysvětlovali jinak. Navíc prý  při tom pokusu došlo k rozhodnutí o stržení Mariánského sloupu. Sám 28. říjen neměl vůbec jednoznačný průběh.

 

Pro mne asi největším politikem té doby byl Alois Rašín. Chytrý, vzdělaný, rázný, prý občas dost popudlivý. V noci na 28. říjen naformuloval první zákon samostatného státu. Není příliš známa informace, že ještě týden před 28. říjnem se tajně sešel mladý císař Karel se zástupci odboje. Hlavním cílem nebyla konspirace, chtěli zabránit krveprolití. A to reálně hrozilo.

 

V Praze byli posádkou vojáci maďarského původu a ještě v to pondělní odpoledne 28. procházela po zuby ozbrojená jednotka Malou stranou a Starým městem. Tam všechno opravdu viselo na vlásku, stejně jako 30. října, když velící generál s pěkným rakouským jménem Kestřonek chtěl v Praze nastolit stanné právo. Nezapomínejme, že Rakousko pořád bylo ve válce a čeští důstojníci, kteří už dávno připravovali odboj, byli vlastizrádci, kteří jdou v každé armádě ke zdi. 28.října už ale všude zněla ta oblíbená Škroupova píseň „Kde domov můj“ a lidé smekali.

 

Když čtete ty často překvapivé detaily, když potom sledujete, jak se vyvíjely osudy politiků, kdysi spřízněných českým vlastenectvím, jsou to hodně zvláštní příběhy. Třeba Jiří Stříbrný, který byl mezi prvními ohnivými řečníky. A potom finanční skandál, koketerie s fašismem. A nakonec celá ta sláva i úspěch, přiznejme si to, vydržela pouhých dvacet let. Je dobré se do historie ponořit, nesoudit. Chápat složitou situaci mladého státu, který vznikl trochu uměle a měl všude řadu nepřátel. Chápat spornou ideu čechoslovakismu jako obranu proti oprávněným požadavkům německých Rakušanů na samostatnost. Doutschesböhmen, Sudetenland a další německé samostatné kraje rostly jako houby po dešti. Poláci, Maďaři, Němci, všichni spíš chtěli brát.

V té složité době naše mladá diplomacie obstála, a to patrně i díky nepříjemnému, ale pracovitému E. Benešovi. Zajímavé jsou i osudy některých prominentů národního vzepětí. Hodně riskoval např. český důstojník Rošický, který organizoval české vojáky na ochranu mladé republiky. Žádná významná funkce v armádě na něj nezbyla, hlavní armádní trafiky přešly na legionáře, a tak to jméno známe spíš přes jeho syna, komunistického novináře Evžena Rošického. První dny svobody, první spory, nedorozumění. Slovensko a spory s Maďary. Rozjezd státu ale byl nesporně úspěšný.

 

Každý mladý kvas je opojný. Já mám rád dávnou báseň Viktora Dyka o noci 28. října. Ten synek polabského mlynáře také nebyl člověk jednoduchý, ale s invencí skutečného umělce postihl vzlety i pády podobných časů.

 

Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Srdce se v dálku rozletí.
Jak je to krásné překonati zápor
a býti, růsti, stavěti!

Leč všichni vy, jichž srdce pýchou ztvrdla,
jež opíjí dne oslava,
poslyšte výkřik z básníkova hrdla:
Boj teprve nám nastává!

Boj se sebou, se všemi zlými pudy,
se sobectvím, jež vede v sráz.
Nezapomeňte na svých otců bludy,
nezapomeňte běsů v nás!

Vichřici strašnou slyším ještě skučet.
Chraň, čehos' nabyl, vlastní říš.
Čas není, bratři, připravovat účet,
jejž rodné zemi předložíš!

Ne na svůj zájem, ale na budoucnost
hleď v moři krve prolité.
A nebude-li v srdci čistá vroucnost,
jak uhájíme dobyté?





Josef Hejna

Poslední články autora

josef hejnaPane Horský, děkuji.09:4115.6.2011 9:41:05
Martin HorskyTrefny nazev...00:4513.6.2011 0:45:52
JAPPane Hejno, nemáte-li nastudovánu10:2811.6.2011 10:28:21
josef hejnaDěkuji za názory.08:2410.6.2011 8:24:03
Jan KouřilTu knihu neznám,15:429.6.2011 15:42:34
janvarguličToho pána jsem znal..10:149.6.2011 10:14:24

Počet příspěvků: 9, poslední 15.6.2011 9:41:05 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.