Ó Mariano...

úterý 28. červen 2011 07:29

Před pár dny jsem zase někde zaslechl ten starý šlágr. Takový vyšeptalý tenor ve sladkém tempu rýmoval vůůůně a na lagůůůně a já chvilku vzpomínal na jednu Marianu, která sice nad mým srdcem neměla tajemnou moc, ale v paměti mi zůstala.  

Šedesátá léta, pro mne pracovní i studentská. Nevybavím si už detaily, ale při termínu nějaké zkoušky se sešla velká část našeho studijního ročníku v jedné tradiční hospůdce na Staromáku. Dneska bych si tam bral na oběd doplňkovou půjčku , tenkrát jsme tam mívali pravidelná posezení.

Do ročníku přestoupila jedna dáma, která snad ze zdravotních důvodů opakovala. Náhoda nás svedla vedle sebe, chvíli jsme povídali, zábava se rozběhla. Jeden ze spolužáků se dost rozjel a po chvíli začal vykřikovat antisemitské bláboly. Nikdy jsem neměl tyhle řeči rád ,dost ostře jsem ho okřikl a on celkem bez problémů změnil téma. Věnoval jsem se dál příjemné a elegantní sousedce, určitě o něco starší než já. Byla krásná, pohled mi nemohl nespočinout v jejím lahodném výstřihu. Sledoval jsem křehký zlatý řetízek, který končil v utěšeném údolí slz - a to jsem zaostřil - zlatou miniaturou chanukového svícnu. Docela zděšeně jsem se jí zeptal: jak tomu mám rozumět? Suše odtušila: jak to vidíš- a jako dáma odkráčela na WC. Zašel jsem za tím ukřičeným kamarádem a zasyčel na něj: Dávej si bacha, co říkáš, ty vole, je to Židovka.

Mariana, jak se ta dáma jmenovala, se vrátila do trochu rozpačitého ticha, ale za chvilku se vše posunulo do normálu. Našel jsem vzácnou kamarádku a spolužačku, se kterou jsem si opravdu rozuměl. Pravidelně jsme se připravovali spolu ke zkouškám, dělali taková malá soustředění. Krom půvabu jí to i pálilo, dobře se s ní diskutovalo.

Problémem bylo ovšem, kde ta soustředění konat. U mě doma bylo malé dítě a také mladá manželka, které jméno Mariana zrovna nemilovala. Spolužačka sice procházela nějakým dost nepříjemným rozvodovým řízením, ale ty schůzky u ní možné byly. Dneska už je dávno všechno promlčené, ale ač jsem ty schůzky před ženou raději tajil, byly opravdu studijní.

Nikdy jsem se už nestačil Mariany zeptat, proč ta naše setkání vždy aranžovala až záměrně asexuálně. Krásná a elegantní dáma mne vždycky přijímala v ošoupaných domácích manšestrákách. Decentní, příjemná, ale lehce odtažitá. Nevadilo mi to, byl jsem šťastně a zamilovaně ženatý, ale přece jen...

Už se jí asi nezeptám. Jako mnoho jiných se mi časem ztratila z očí. Zaslechl jsem, že po osmašedesátém emigrovala, snad mě prý z ciziny i hledala. Už jsme se nikdy neviděli.Věřím, že je dneska jako elegantní starší dáma někde ozdobou salonů. Já si raději v paměti zachovám třicetiletou krásnou ženu, na kterou si vzpomenu vždy, když slyším píseň o Maiááááně.

Josef Hejna

Poslední články autora

Monika PetrákováKrásná vzpomníka...22:225.7.2011 22:22:18
josef hejnaDěkuji za ohlas.09:0529.6.2011 9:05:27

Počet příspěvků: 3, poslední 5.7.2011 22:22:18 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.