Mámina zednická

pondělí 15. srpen 2011 07:37

  Je to někdy hořká spravedlnost, ale žádný život není věčný. Moje maminka svou životní pouť dokončila po osmdesátce, pořád relativně duševně svěží. Odešla ve spánku, respektovaná i opatrovaná syny. Málokdo je tak svázaný se svou rodnou vsí, jako byla ona. Narodila se v den místní pouti.    

S tou věčnou touhou tažných ptáků

jistotu dětství z dálky pít.

Na mezích květy vlčích máků,

mámina náruč...tiše snít...

 

Píšu o ní proto, že by se dnes dožila 110 let. Tenkrát se ještě na znamení zvěrokruhu moc nehrálo, ale řekl bych, že ona byla čistokrevná „lvice“. Energická, bystrá, moudrá a uměřená.

Když se vracím ve vzpomínkách zpět, asi u nás vládl laskavý matriarchát. Táta byl respektovanou hlavou, ale maminka tím praktickým krkem, který tu hlavu moudře směroval. Poměrně křehká zelenooká černovláska to mezi čtyřmi chlapy neměla vůbec lehké. Na tátu by si netroufla, to nepřicházelo v úvahu, stejně jako násilí opačné. Ovšem nás kluky měla pod kontrolou laskavou, ale nekompromisní. Nepamatuji doma nějaký výprask, mlácení přes hlavu. Od táty jsem v pubertě dostal jednu facku, po níž jsem střemhlav zahučel pod gauč, jinak nic. Maminka rozdávala facky, krátké, rychlé, nekompromisní. Možná někdy byly i dvě, ale zřídka. Když některý z nás odmlouval, přistála jedna tvrdá hřbetem ruky. Říkávali jsme jí zednická, protože krátkým tvrdým nápřahem připomínala nahození omítky. Když občas čtu různé psychologické studie o výchově dětí, docela se bavím. Naše maminka neměla nastudované příručky psychologů, četla raději romány Vlasty Javořické, ale ve výchově měla jasno. Jedna zednická a konec. Traduje se v rodině historka, kterou jsem nezažil, ale byla typická. Nejstarší brácha už byl vyučený, žil v Praze. Jezdíval domů, maminka mu prala. Byl to krásný, statný chlap, ve dvaceti schopný hodit si na záda hravě pytel obilí. Jak to tenkrát bylo zvykem, maminka prala na dvoře, v létě, necky podložené. Brácha se s ní dostal do nějakého sporu. Jeho hlavním argumentem bylo: mami, já už jsem dospělý. Ta drobná černovláska vzala vyždímanou cíchu, ubalila mu jednu backhandem a prohlásila: dokud na tebe peru, budeš mne poslouchat. A bylo po diskusi. V tom našem láskyplném matriarchátu jsme pokračovali až do máminy osmdesátky. Sešli jsme se zřídka, sporů mezi námi bylo minimum, ale pokud přece, mámin rozsudek byl konečný.

Nechci tvrdit, že maminka Pepička byla žena výjimečná, ač pro mne určitě. Jenom vím, že moudrost a láska, kterou mi dala a vštěpovala, byl dar mimořádný. Možná už není daleko doba, kdy se s ní potkám někde mimo tento svět. Moc na to nevěřím, ale kdyby ano, mami, za tu zednickou rád políbím každý kloub té přísně, ale spravedlivě trestající ruky.

Josef Hejna

Poslední články autora

Monika PetrákováDíky,07:4818.8.2011 7:48:55
josef hejnaDěkuji09:0216.8.2011 9:02:15
Milan JirásekHezký podvečer.19:3415.8.2011 19:34:43

Počet příspěvků: 3, poslední 18.8.2011 7:48:55 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.