Bojovníci

čtvrtek 20. říjen 2011 16:17

  Vrátil jsem se na chvilku víc než padesát let zpět. V padesátých létech nás blbli i různými formami sebeobrany a proč to tajit, někdy se nám to i líbilo. Tahám už to z pocitové paměti, za detaily neručím.  

 

Stráň nad městečkem byla v sychravém počasí spíše neútulná, asi 15 šestnáctiletých kluků v teplákách a instruktor, ne o moc starší. Nacvičovali jsme obranu proti útoku nožem. Byla to malá, ale docela zajímavá věda. Měli jsme očním kontaktem zjistit, zda útočník drží nůž podhmatem, nebo nadhmatem a podle toho se připravit na obranu. Útočník, který držel nůž podhmatem byl asi zkušenější a tedy i nebezpečnější. To odpoledne jsme nacvičovali obranu proti útoku nadhmatem.

Pamatuji si to dodnes poměrně podrobně, protože mne instruktor nesmírně štval. Obrana byla zmechanizovaná. V okamžiku nápřahu se malíkovou hranou levé ruky zachytila bodající ruka útočníkova, tělo se vytočilo z dráhy nože a následovaly dva obranné údery, které instruktor popisoval: pěstí do držky a do kolenem do kulek.

Netvrdím, že instruktor byl zaujatý, ale zatímco úder pěstí jenom naznačil, kopnutí do rozkroku bylo poměrně citelné. Přistupovali jsme jeden po druhém s dřevěnou maketou nože a instruktor zavelel: bodni... No a potom ten krátký tělocvik, s bolestí ...

Ještě po létech si vybavuji, jak jsem po pár kolech instruktora nesnášel a říkal si, že ho tím dřevem bodnu pořádně. Nebodnul, neměl jsem šanci. „Do kulek“ nás bral skoro potěšeně, přesto se to snad v pozdějších létech u nikoho z nás neprojevilo. Naštěstí jsem tuhle obranu nikdy nemusel použít a po létech vzpomínáme spíš pobaveně, jak jsme i po večerech nacvičovali různé druhy chvatů, „zaručeně bezpečných“. Třeba proti nabité pistoli, kterou nahražoval poplašňák.

 

 

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora