Neohlížím se v hněvu

úterý 6. prosinec 2011 07:13

  Tohle téma mi naskočilo nedávno. V mém dlouhém životě jsem mnohé zažil a mnohé (lidi) potkal. Velmi okrajově jsem se také potkal s jedním často citovaným „státním zametačem“ jehož pověst je více než sporná. Nebudu ho jmenovat a nechci ho ani kádrovat.  

 

Znal jsem ho jako kluka, možná dvakrát jsme se potkali na týdenních zimních prázdninách, na horách v podnikové boudě. Jak to tenkrát bývalo. Se dvěma dcerama jsem tam jezdil rád, rád jim i vařil, byla tam docela prima parta normáních lidí, žádná věrchuška. Jezdíval také starší kolega a vzorný táta, už ani nevím, zda s jedním, nebo více syny. Určitě jich měl víc. Byl známý jako přepečlivý otec, v osobním životě nějak smůlovatý, byla tam myslím i smrt manželky. V práci měl pověst člověka předposraného, dámy prominou, jedna dost drsná komunistka říkávala, že když ředitel ve Vodičkové práskne dveřma, on se na Vávlaváku posere. Byl po osmašedesátém vyloučený straník, ale velmi úslužný, snaživý. Neválčil jsem s ním, to vůbec, ale když se debata přiostřila, on říkával: nojo, vy jste Jan Hus, pořád válčíte, já musím zajistit děti. Pravda je, že pro něj, vyloučeného straníka, asi nebylo lehké dostat děti na vejšku, ale i obě moje dcery musely rok čekat, přes dobré výsledky u přijímaček. No a nikoho moc nepřekvapilo, když jsme našli toho dobrého muže po r. 89 v Cibulkových seznamech. Což píšu jako konstatování, nikoliv odsudek. Kdybych ho dneska potkal, podal bych mu přátelsky ruku.

Přemýšlel jsem o tom dost intenzivně, když jsem kdysi četl o tom „státním zametači“. O jeho zvláštních způsobech zbohatnutí a práce vůbec se dnes mluví skoro nahlas. Býval to spíš zakřiknutý kluk, nevýrazný, takový trochu bez chuti i bez zápachu. Potom jsem o něm zaslechl jako o státním zástupcí, který si nějak smočil ještě jako komunistický prokurátor, ale přežil a postupně se zařadil mezi pověstné pražské „zametače“.

Nemám rád kádrováky a kádrování, tahle činnost v minulém režimu patřila k těm nejodpornějším, ale... Každého nutně formuje dětství, prostředí v němž žije. Pokud někdo roste nabádán, že je nutné ohnout se před každou vrchností, patrně se přizpůsobí. Může z něho vyrůst někdo jiný než arogantní lokaj?

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora