Ať žijí protinožci

sobota 10. březen 2012 13:30

O filmovém festivalu „Jeden svět“ chci ještě napsat, ale tenhle film mne zaujal mimořádně. Když jsem přišel do beznadějně vyprodaného velkého sálu kina Světozor, bylo mi jasné, že slepé kuře našlo zrno. Vybíral jsem náhodně, ale dobře.  

 

Režisér Victor Kossakovsky patří ke hvězdám tzv. poetického dokumentu, a tady to opět potvrdil. Film je postaven na zajímavém nápadu. Tvůrci virtuálně propojili různé „protinožce“ na zeměkouli a s pomocí filmové techniky a střihu je zajímavě promíchali a prolnuli.

Dva strážci jakéhosi mýtného domku v pustině Argentiny jsou protipólem přelidněné Šanghaje, proti pastevci v chilské Patagonii je zadumaná krása krajiny okolo Bajkalského jezera v Rusku. Proti Havaji africká Botswana, proti španělské tiše zadumané krajině pustá mořská pláž na Novém Zélandu.

Tvůrci zpočátku ty protipóly střídají pravidelně, ale postupně je záměrně protáčejí i trochu významově, cítíme, že všude žijí lidé, někde trochu izolovaní, jinde naopak jako v mraveništi.

Je obtížné verbalizovat viděnou a slyšenou krásu. Jistým leitmotivem filmu jsou dva strážci jakéhosi mýta-mostu na skoro vyschlé řece. Žijí bez elektřiny, radia a jejich komunikace je nádherná, tak asi 5 slov za hodinu. Skvěle a filozoficky řeší třeba zrychlený pohyb mravenců. No a proti nim přelidněná Šanghaj s dusivým smogem a stravováním na úrovni našeho středověku. Patagonii se myslím říká také Ohňová země a je to na záběrech vidět. Osamělý pastevec žije sám se stádem ovcí a smečkou koček v mimořádně primitivních podmínkách. Musím ovšem přiznat, že jsem dlouho neviděl, pokud vůbec někdy, tak krásnou přírodu, jako je ta podzimní u Bajkalského jezera. Také jsem netušil, že na Havaji jsou tak činné různé sopky, žhavé magma se rozlévá po okolí jako vroucí řeka, lidé to sledují jako samozřejmost ze vzdálenosti několika metrů. Proti tomu africký ráj. V malé vesničce černé matky s miminy pozorují ospalé lvy, kteří se povalují kousek od stáda slonů. Proti tiché romantické přírodě ve španělských horách umírající velryba na protilehlé pláži. Lidé už jí nedokáží pomoct. Nastupují už jenom motorové pily a rozporcovaný kus je pohřben s pomocí těžké techniky.

Patrně náhodou se zdařila úžasná metafora. Ti dva strážci jakéhosi podivného mostu na vyschlé řece správně vytuší z pohybu mravenců, že bude pršet. Jenže leje. Z koryta skoro vyschlé řeky je obrovské jezero, z něhož jako Noemova archa ční dřevěný slátaný můstek, který na silničce zkracoval místním cestu.

Sto minut nádherné podívané. Snad minutová sekvence letu dravce je malý kameramanský majstrštyk, podobně jako žhavé potoky tekoucí lávy, které se potkávají a prolínají.

Většina filmů, které jsem zatím viděl, naplňuje název festivalu, Jeden svět. V tom globalizovaném světě se opravdu starosti i bolesti sbližují, protínají, potkávají.

Pokud vím, filmy se budou promítat i v jiných městech, tento je k vidění ještě 14.3. v 17 hodin v kině Lucerna v rámci festivalu. Milovníci krásné přírody, obrazu i zvuku a také jemného humoru a poezie, neváhejte.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora