Potkal jsem hvězdy

pondělí 16. duben 2012 07:53

Nikoliv ty na obloze, v neděli se nekonaly, ale v divadle.

Už jsem se o tom tady párkrát zmiňoval, festival České divadlo mám opravdu rád. Jsou tak laskaví, že mne pořád zvou. Brácha už bohužel jít nemůže, ale dcera o divadle také něco ví. Nedělní odpoledne bylo hodně náročné, bůh deště plakal nejen nad Prahou, do toho návštěva špitálu, večer se mi do divadla vůbec nechtělo. Ale dorazil jsem a seděl jako přikovaný, až do smutného konce. Velký divadelní zážitek!

Komorní scéna Aréna Ostrava má už svou pověst, myslím, že získala i pár ocenění, já ji neznal z přímých setkání. Ovšem to první stálo za to!

Tomáš Vůjtek vzal jako základ knihu Josefy Slánské Zpráva o mém muži a připravil skvělou scénickou montáž, ozdobenou brilantně zvládnutou znalostí divadelních technik a postupů. Režisér Ivan Krejčí tu štafetu zkušeně převzal a vznikl nesmírně plastický, vzrušivý, někdy až hrůzně tragikomický obraz nejen padesátých let, ale i jedné pomýlené generace, přesněji její části.

Nesleduji televizní seriály, nechodím na vyprodané divadelní sály s řachandou „kameňákového“ humoru. Smekám ovšem před divadlem, které umí na malém prostoru a zdánlivě titěrnými scénickými prostředky vypovídat o době, kterou já ještě žil. Často nechápající. Nebudu tu inscenaci verbalizovat, to je úkol neřešitelný. Jenom veřejně smeknu před tvůrci. Je to asi trochu nová forma divadla. Už ne čistě autorské, dávno ne jenom herecké, ale ani jenom režijní. Nazval bych ho divadlem komplexním, přesvědčivým geniální zkratkou, úděsným zdůrazňováním zdánlivých detailů.

Mám o té hrůzné době dost načteno, přesto některé detaily působí ve zdánlivě fraškovité podobě dvojnásob děsivě. Netušil jsem třeba, že v padesátých létech se nepopravovalo běžným oběšením se zlomením vazu, strangulační čarou a tak dál. Popravení se doslova škrtili, dusili a poprava klidně mohla trvat čtvrt hodiny. A když v závěru inscenace skvělí interpreti citují oslavy trestů z dobového tisku, těžko vás nenapadne, že v těch citátech je také Jiří Ruml, který požadoval psovi psí smrt. V hlavě mám mnohý další dojem, hrůzný zážitek, novou informaci. To jsou ovšem věci nesdělitelné. Pokud budete mít možnost kdekoliv shlédnout představení S nadějí, i bez ní, neváhejte ani chvilku. Potkáte se s uměleckým zážitkem, který vás asi nerozesměje, ale přinutí k zamyšlení. Myslet sice bolí, alo Homo sapiens by myslet občas měl.

Do titulku jsem dal hvězdy. Byly tři, blyštivé. Především Alena Sasínová-Polarczyk, ONA- Josefa Slánská. A potom ještě PRVNÍ Marek Cisovský a DRUHÝ Albert Čuba. Když ti dva mnohotvární herci jako překabátění vyšetřovatelé, kteří lámali věznům nejen ruce, odcházejí ze scény jako novodobí občané s charakteristickýn véčkem nad hlavou a zpěvem „sametového“ spirituálu, mrazí v zádech většinu diváků. Stejně tak, když přesvědčená komunistka Slánská v závěru říká, že pořád věří v tu ideu, za kterou bojovala. Viděl jsem nádherné, plnohodnotné divadlo, potkal jsem hvězdy...

 

České divadlo 2012  XVII. ročník přehlídky mimopražských profesionálních divadel.

 

 

 

 

Josef Hejna

Poslední články autora

josef hejnaDěkuji za názory.09:4117.4.2012 9:41:10
Lída V.Mám ráda ostravské "Divadlo žije!",20:5016.4.2012 20:50:26
SvatavaDjó divadlo, to je moje!18:4716.4.2012 18:47:11
Marek TrizuljakPekná recenze17:5116.4.2012 17:51:41
La.MichaelaEdo,souhlas.17:1416.4.2012 17:14:53
Stojan JakotyčKolik stálo vstupné,14:2616.4.2012 14:26:08
ViktorPřeju Vám hezký den.13:1516.4.2012 13:15:01
esterTaké děkuju za aktualitu z11:2516.4.2012 11:25:35
Mirek T.Josefe,09:0516.4.2012 9:05:26

Počet příspěvků: 10, poslední 17.4.2012 9:41:10 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.