Dávno, dávno již tomu... Veď sme chlapi, hej!!

čtvrtek 14. červen 2012 07:48

  Omlouvám se, pokud komolím jazyk našich východních sousedů, ale chci věnovat vzpomínku jednomu vzácnému člověku a tohle zvolání s ním mám spojené.  

 

 

 

 

 

Plukovníka Eugena Kropiláka jsem zažil jako kapitána, později snad majora, který na škole učil tělesnou výchovu a potom dělal tělovýchovného náčelníka. Přežil hodně svých žáků a pořád chodí na různá setkání, prostě chlap!

1.jpg

2.jpg

Spíš pro připomenutí dva obrázky z té doby.

Já s ním mám výrazněji spojené dvě vzpomínky. Spartakiáda v r. 1955 byla akce myslím sportovně docela zajímavá. Měli jsme tam dost náročné vystoupení, cvičení s kladinami. Kladiny byly dřevěné, poměrně pružné, váhu bych odhadl asi na padesát kilo.3.jpg Kladiny sloužily k přeskokům, přebíhání, v jedné fázi ji každé družstvo najednou uchopilo střídavě do obou rukou, upažovalo s nimi a vzpažovalo. K tomu hudba, rytmus. Nebylo to jednoduché cvičení a divákům se líbilo. Stovky sedmnáctiletých kluků v trenýrkách, celkem udělaných, opálených, prý to nebyla špatná podívaná.

Předcházely tomu ovšem hodiny velmi tvrdého nácviku, kterým velel na malé tribunce zmiňovaný tělovýchovný šéf Kropilák. Pořád mám v paměti jeden březnový den v Kremnici. Na hřišti ležel měkký, rozbředlý sníh a my jsme z něj museli zvednout ty těžknoucí kladiny a upažovat s nimi. Rukavice byly nanejvýš látkové a v těch záblo dvakrát, kladiny nám skoro hromadně padaly z rukou. Ale museli jsme dál, nad námi čněl Kropilákův hlas a jeho nabádání: veď jsme chlapi, hej.4.jpg Těch tvrdých zkoušek bylo daleko víc, ale vzpomínám na ně dodnes rád, stejně jako na omrzlé uši, které patřily v zimě k samozřejmé výbavě.

 

O Kropilákovi se ve škole tradovala ještě jedna historka, u které jsem sice nebyl osobně, ale její následky potom viděla celá škola. Okolo Kremnice bylo pár dřevěných skokanských můstků. Řekl bych, že tenkrát házely tak dvacet, třicet metrů, ale jednou v létě jsem se na jeden vyšplhal a představa, že jedu v zimě stopou, byla skoro strašidelná. Nevím, jaký byl Kropilák lyžař, patrně slušný, ale na lyžích snad nikdy neskákal. U zrodu té skorotragedie byl možná alkohol, možná jenom sázka, fakt ovšem je, že Kropilák na můstek vylezl a se zvoláním: veď sme chlapi, hej, se pustil stopou dolů. Vím to zase jenom z vyprávění, ale na doskoku se mu rozešly lyže a on celý dojezd dodrncal na lyžích a bradě. Pár měsíců jsme tělovýchovného náčelníka potkávali od pasu nahoru v gypsu.

Přehoupl se už ale ve zdraví přes osmdesátku a já se teprve teď dozvěděl, že byl chlap i v době Slovenského národního povstání. Tak milý a mužný Eugene, hezké vykročení do té stovky. Veď sme chlapi, hej!

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora