Smím prosit?

pátek 16. listopad 2012 09:45

  K mým milým povinnostem pořád patří doprovod malé princezny na různé mimoškolní aktivity. Z toho také plyne občasný večerní návrat městskou dopravou, no a jsem a snad ještě budu pozorovatel…  

 

Potkal jsem na nástupišti v metru sympatického mladíka, tak ve věku do tanečních. Měl několik přímo charakteristických znaků. Nepadnoucí oblek, v němž se zjevně necítil svůj, trochu roztěkaný pohled a takovou zvláštní kravatu, kterou by si sám vybral těžko. Mátlo mne ovšem, že boty měl vpravdě netaneční, takové ty mohutnější tenisky, kterým já říkám souhrnně botasky. V těch by se asi do kolových tanců pouštět nemohl.

Sledoval jsem to s trochou nostalgie. První taneční jsem zažil ještě na střední škole v Turčianských Teplicích, kam jsme zajížděli tančit se studentkami pedagogické školy. Á dva tri, však áno… tanečního mistra mi zní pořád v uších. Já si potom zaplatil ještě jedny taneční v Lucerně, už po vojně a ty jsem si užil a dokonce je opravdu protančil.

No a potom dcery, prodloužené, plesy a tak dál, prostě, jak šel život. Vždycky mne ovšem dojímaly ty průvody adolescentů, spíše tedy adolescentek, které jsem potkával v dopravních prostředcích. Mívali v sobě něco půvabného. Kluci se trochu styděli za svá kvádra s kravatami, děvčata naopak svou slavnostnost brala spíš jako možný příslib toho rytíře, který jednou přijede na bílém koni. A potom zase první upocené kroky, pocity trapnosti, ale i první okouzlení. Vnímám to pořád jako jeden z věčných návratů.

A dostávám se k závěrečné otázce. Existují ještě taneční kurzy pro ty mladé a občas i zakřiknuté? Jako otec dcer vím, že kluci byli v tanečních dost vzácným zbožím a dostávali snad i velké slevy, zatímco děvčat toužících po základech společenského chování a tance bylo vždy dost. Budeme ještě potkávat v ulicích a dopravních prostředcích ty mile rozpačité kavalíry a potěšeně štěbetavé hrdličky na nezvyklých podpatcích? Nebo už i taneční jsou jenom virtuální?

 

Představ si bílou družičku,

ta měla kvítí v košíčku.

Vždycky se dáme někomu,

to kvítí jenom jednomu.

Jediný bloudí, nevím kde,

jediný nikdy nepřijde.

                     F. Šrámek

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora