Příšlapky

čtvrtek 3. duben 2008 08:07

V hlubokém socialismu mě zaměstnával podnik, jehož zdravé jádro tvořili šlapky, pasáci a příšlapky. My, „mimo obor“ jsme zajišťovali zdání, že podnik funguje. Instituce pasáků a šlapek je snad známá i dnes, měl bych tedy vyjasnit drobnou nuanci mezi šlapkami a příšlapkami.

Zatímco šlapky tenkrát musely mít razítko v občance a do práce většinou docházely zřídka, spíše to řešily různými úplatky, příšlapky nejstarší řemeslo provozovaly jenom zájmově, na přilepšenou. Některé studovaly, jiné se věnovaly svému povolání. Byly i takové, které vstoupily do strany. Když občas prodám tělo, proč ne i charakter, říkaly si. Šéfoval jsem také jedné přiznané šlapce. Měla za sebou už nějaký kriminál pro příživnictví (poslal jí tam snad její otec, skalní komunista a opilec) a tak celkem pravidelně docházela do práce. Jen s příchody měla občas problém, její hlavní směna začínala totiž v pozdním večeru a mnohdy končívala nad ránem. Ale bylo to celkem v normě. Horší bylo, že k její práci patřily i jednoduché početní operace. A ona s oblibou odečítala větší čísla od menších. Jednou mě hodně rozčílila a tak jsem jí nehledanými slovy vysvětli, co s ní provedu příště, pokud zase bude takhle úspěšná. Pokorně sklopila hlavu, potom zabodla svoje pomněnkové oči do mých a navrhla: Já si to u vás odpracuju, pane vedoucí.
V podniku pracovala také jedna velmi inteligentní příšlapka. Pěkná, zajímavá. Jednou s námi skončila v hospodě, popíjeli jsme a jeden zvlášť zamindrákovaný přítomný soudruh jí začal mravně „kádrovat“. Byl už dost „v kroji“, pití mu šlo. A po chvilce se jí pohrdavě ptal, jaké to je, třeba s nějakým starým Němcem. Také už něco vypila a protože asi i my ostatní jsme se nablble hihňali, sjela nás ostře. Pánové, pravila, trvá to maximálně dvacet minut a sprcha je vždycky k dispozici. Když vy máte poradu s ředitelem (byl to velmi milý soudruh, říkali jsme mu zloprcek) sedíte v tom hnusu dvě hodiny a osprchovat se nemůžete. A k soudruhovi dodala: A ty si to užíváš ještě na stranických schůzích.
Asi jsem nebyl v té společnosti jediný, komu byla daleko sympatičtější než ten „mravný“ soudruh. Inu, morálka je zvláštní fenomén a srdce je divný hráč. Jeden velký spisovatel napsal, že prostituce by ještě nebyla tak velkým neštěstím, kdyby se omezila jen na sexuální oblast.
Josef Hejna

Poslední články autora

Marek TrizuljakTento článek má už svůj věk07:3118.10.2013 7:31:36
PetraGtaky jsem se rada privzdelala21:4223.4.2008 21:42:34
Josef HejnaPaní Nuli,08:204.4.2008 8:20:11
NULIMusím přiznat,14:573.4.2008 14:57:48
dekadent.....09:393.4.2008 9:39:03
Josef HejnaUrčitě ne, paní Zuzano.08:343.4.2008 8:34:11
zuzanato by mě fakt zajímalo08:303.4.2008 8:30:42

Počet příspěvků: 8, poslední 18.10.2013 7:31:36 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.