Rožmitálský sebevrah

neděle 7. duben 2013 07:59

  Dostal jsem příjemné pracovní zadání, s nímž souvisí neméně příjemné studium postavy v naší historii známé i neznámé. Rybovu vánoční mši zná asi skoro každý. O poměrně krátkém a pohnutém životě toho talentovaného Čecha a vlastence zase tolik nevíme. V roce 2015 uplyne dvě stě let od jeho úmrtí. To už asi vzpomínku nenapíšu, a tak předběhnu o dva roky. Ten poctivý český kantor a skvělý muzikant si to zaslouží.  

 

 

Jakub Šimon Jan Ryba (1765 – 1815) se narodil v městečku Přešticích. Leží jižně od Plzně na říčce Úhlavě a je s ním spojeno jméno jiného významného Čecha, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Ryba pocházel z poměrně zámožné kloboučnické rodiny z Nepomuku, teprve jeho otec se trochu trhnul a dal se na nevýnosnou kantořinu. Podle Rybových vzpomínek byl otec člověk laskavý, skvělý muzikant, ale současně člověk nevýbojný, neagresivní. Nebudu tady rozplétat složitost vztahů, jaké tenkrát bývaly mezi farou a školou, někdy i mezi kantory vedoucími a subalterními. Nebudu ani podrobně zkoumat otcovy učitelské štace, nejsou podstatné.

Do Prahy na studie odcházel patnáctiletý Jakub z Nepomuku a nastoupil do piaristického gymnázia. Nemusím asi zdůrazňovat, že mu pomáhali mnozí dobří přátelé i příbuzní, mladý Jakub v době studia hmotně nestrádal, velmi si užíval návštěv kostelů, které v době baroka byly plné krásné hudby. Připomeňme si, že to byla doba Mozartova, ale také doba reforem Josefa II, které dokončoval po smrti matky, Marie Terezie (+ 1780). Jakub měl zpočátku potíže s němčinou, ale svou ztrátu záhy dohnal a patřil k úspěšným studentům. Pokud vím, v literatuře nikde není doložen přímý styk s Mozartem, i když vliv jeho hudby je v Rybově tvorbě zřejmý.

Tady trochu skočím rovnou k Rybovu kantorskému působení v Rožmitále pod Třemšínem. Proč nedokončil studia a vrátil se domů, není tak úplně jasné, ale je velmi pravděpodobné, že hlavní příčinou byla hmotná nouze. Musím připomenout, že v r. 1774 vyšel dekret Marie Terezie o školách, dekret, který vlastně položil základy našemu školství.

Kursem pro učitele, který byl už v té době požadován, prošel Ryba velmi úspěšně a po jistých peripetiích se ujal funkce řídícího učitele právě v Rožmitále.

Tady trochu odbočím. Patrně nejsem jediný, kdo zná skvělou hru Josefa Boučka Noc pastýřů a hlavně její špičkovou televizní inscenaci. Je dobré si ale uvědomit, že ji tvůrci někde trochu zjednodušili, aby sklenuli dramatický oblouk. Farář Zachar (mimochodem jedna z životních rolí R. Lukavského) opravdu Rybovi nepřál, ale jejich vztah se urovnal a farář zemřel až několik let po premiéře mše. Také se z dokladů zdá, že zejména v závěru života Ryba bídou netrpěl. Byl už docela uznávaným skladatelem, vydával své skladby i vlastním tiskem, za několik z nich byl jmenován čestným občanem Plzně a dostal na tu dobu slušnou odměnu 100 zlatých. Jeho dva nejstarší synové studovali, z nejstaršího Josefa se stal později uznávaný lékař a profesor v Praze.

Nechci psát podrobný životopis, mám raději zajímavé perličky, neznámá propojení. Jedním z lidí, kteří prošli Rybovým životem, je Antonín Mikuláš Reiss, uprchlík odněkud z Porýní, odpůrce Napoleonův. Byl to člověk velmi vzdělaný a vnímavý, zajímal se o zemi, v níž žil, a učil se jazyk. Zmiňuji ho ze dvou důvodů. Byl velkým Rybovým přítelem, podle některých (asi nepřesných ) verzí ho našel právě on umírajícího.

Ryba učil Reisse i jeho tři dcery česky, všechny tři vstoupily do obrozenecké historie jako české vlastenky. Johanka a Karla si vzaly doktora Staňka a advokáta Fryče, třetí Antonii známe také jako Bohuslavu Rajskou/Čelakovskou (ve své knize o ní píše kolegyně Bittnerová).

Možná se ještě k tématu vrátím. Nevešel se mi sem Ryba vlastenec, skvělý kantor a spisovatel. Trochu jsem i pominul dobu, Ryba žil na pozadí nesmírných revolučních změn, napoleonských válek. Spěji ale k smutnému, ač trochu záhadnému konci. Není asi spor o tom, že Ryba spáchal sebevraždu, břitvou si podřezal žíly. Za den úmrtí byl určen 8. duben, ale obyvatelé Rožmitálu našli mrtvolu svého kantora až 10. dubna, v hlubokém lese. Zdá se, že příčinou jeho depresí byla vážná nemoc, mluvilo se o „zlaté žíle“ tedy hemeroidech, což byla v jeho časech nemoc neléčitelná.

Nechtěl bych vzpomínku končit smutně, Rybova památka si to nezaslouží. Byl to patrně jeden z opravdu velkých Čechů, skvělý muzikant, kantor, ale i literát. Vzpomeňme s úctou a v pokoře.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

ZuzkaPane Hejno, dík za pěkný Shakesp. sonet18:4711.4.2013 18:47:38
JLJosefe Hejno, kdo si myslíte,23:2210.4.2013 23:22:06
josef hejnaZuzko, ještě mi naskočil slavný 66. sonet19:5610.4.2013 19:56:50
josef hejnaNekecejte veřejně,JL, tady se dá všechno19:3210.4.2013 19:32:39
ZuzkaAle pochopila, JL13:2010.4.2013 13:20:35
JLJosef Hejna trousící lži.12:2910.4.2013 12:29:11
ZuzkaJe to tak, pane Hejno12:2610.4.2013 12:26:26
josef hejnaoprava08:4810.4.2013 8:48:51
josef hejnapokračování...08:4710.4.2013 8:47:51
josef hejnaPozdě, ale přece.08:4010.4.2013 8:40:45
V.ČechObčana Hejnu opravuji dlouho a rád19:239.4.2013 19:23:09
FanyDžbán se žlutým tulipánem16:539.4.2013 16:53:01
ZuzkaZávěrem:16:329.4.2013 16:32:13
JLZavřete oči .... odcházím ....15:489.4.2013 15:48:56
josef hejnaObčane Čechu, malá korektura zpráv13:089.4.2013 13:08:40

Počet příspěvků: 66, poslední 11.4.2013 18:47:38 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.