Vozka a kočí

úterý 6. květen 2008 09:16

         V tomhle příběhu zachovám jméno jednoho z nechtěných hrdinů. Ne pro neúctu k němu, to vůbec ne. Ale jak sami pochopíte, příběh by s vypuštěním jeho jména ztratil i nádhernou pointu.

         Přesně to časově nezařadím, ale tipoval bych to na polovinu šedesátých let, Československá televize dostala nové prostory na Senovážném náměstí. Komunisté s vrozeným citem převedli na televizi objekty Plodinové burzy a tak se z velkého a krásného jednacího sálu stalo televizní studio a z jiného, menšího, skladiště stavebních dílů a rekvizit. Ale doba byla taková, tenkrát vládli odrůstající komsomolci rudí a vládli moudře. To už je úděl komsomolců.         

Vlastní studio bylo ve druhém patře a vedlo k němu impozantní mramorové schodiště, široké a noblesní, přímo dělané na rudé koberce a ladné nožky elegantních dam, či ofrakovaných pánů. Ovšem kapitalisté míní a komunisté mění. Teď se po tom schodišti stěhovaly kulisy, nábytek, koše s kostýmy, světla. Než se podařilo vyprojektovat a postavit vchod pro nákladní dopravu, bylo nádherné schodiště cestou pro všechny. Především proto, a celkem logicky, technické vedení ČST rozhodlo, že osobní auta nesmí zajíždět a parkovat až těsně u vrátnice, aby se technika nemusela složitě proplétat s těžkými kusy. Byl nainstalován důrazný zákaz stání osobních vozů, možná i parkoviště vyhrazené jenom pro nákladní vozy ČST. To už přesně nevím. Takhle tady vypadalo jeviště nádherné scénky. Pracovní dopoledne, náklaďáky na cestách, parkoviště volné.Ve svém osobním voze přijíždí mistr Václav Voska, Decentní muž, idol všech žen. Své osobní auto zaparkuje přímo pod zákazem stání a vchází do budovy. Vrátní v úctě povstanou a zdraví, mistr cyranovským gestem smeká černý umělecký širák a kráčí dál.        

Ale nastává jedna z hvězdných hodin lidstva. Na vrchol mramorového schodiště, shora právě vchází parťák, Venca Drobínek. Dvoumetrový šlachovitý chlap, za nímž vlají cípy modrého pláště spěchá řešit nějaký problém a koutkem oka zaregistruje, že místo, kam za chvíli přijedou jeho manuálové s nákladem je obsazeno.Dlužno dodat, že pokud Venca někdy byl v divadle, tak jenom za trest a určitě se z toho řadu dnů pracně vypíjel. Od toho se odvíjí i jeho vztah k hercům. Zná jenom ty, které občas potká v hospodě. Dějiště je otevřené Venca přechází do útoku. Vašnosto, řve, to auto si dejte do hajzlu. Mistr chvilku ani nechápe, že ten nekultivovaný řev se týká jeho, když pochopí, táže se decentně: to mluvíte se mnou!? S kým jiným, řve Venca a bere schody po dvou, to auto tam nemá co dělat. Pude do hajzlu. Mistr už je opravdu trochu nomen omen, jeho tvář připomíná voskovici, ruku si dává na srdce a říká: Víte kdo já jsem? Já jsem Voska!!!   Vozka nebo kočí, řve Venca, to mě nezajímá, to auto pude do prdele!  Inu, hvězdná hodina lidstva.

Josef Hejna

Poslední články autora

kdosi-cosiPoznámka k Míše:20:476.5.2008 20:47:13
misaZnala jsem "Burzu"17:426.5.2008 17:42:39
Josef Hejnaseniore,13:506.5.2008 13:50:54
seniorS omluvou11:506.5.2008 11:50:46
seniorVaňku, Vaňku11:266.5.2008 11:26:45
zuzanajojo.........................09:306.5.2008 9:30:52

Počet příspěvků: 6, poslední 6.5.2008 20:47:13 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.