Sbohem, Lojzo…

středa 26. červen 2013 07:53

  Nemůžeme na tom nic změnit, začátek každého života znamená také nastoupit na tu cestu, která vede do věčnosti, nekonečna, zapomnění. Po Lojzovi zůstalo myslím víc vnoučat, než jednou zůstane po mně a zapomenutí mu nehrozí určitě.

 

 

 

 

Znali jsme se desítky let, potkával jsem ho skoro pravidelně cestou od autobusu na chalupu, seděl před svým domem už jako spokojený důchodce a většinou jsme si vyměnili pár kamarádských rýpanců. On o Pražácích, co jedou odpočívat, já mu většinou připomenul, že on je ve vsi náplava, kdežto já se narodil v místní doškové chaloupce, ještě u volně tekoucího Jahodového potoka.

Ale vybavila se mi i vzpomínka pracovní. Soused jednou budoval krásnou kopanou studnu. Já na práci nikdy moc použitelný nebyl, ale na závěr jsem byl pozvaný, abych s dalšími hlídal Lojzu, který byl dole ve studni a pokládal tam základ, myslím, že se tomu říká věnec. Pamatuji si to dodnes, byl v hloubce pár metrů, nějak tam rovnal ty kameny a my slyšeli nahoru jeho poznámky, které by ovšem pro klášterní školu vhodné nebyly. Z té skvělé studny občas piju dobrou vodu dodnes. Je to jenom jeden z mnoha pomníků, které po něm zůstaly.

Dalším charakteristickým rysem bylo jeho ranní zpravodajství, alespoň v létě. Měl chalupu otočenou na východ a už brzy ráno seděl na lavičce před ní a komentoval veškeré dění, zejména hospodyně, které šly z nákupu. Já okolo něj chodíval pravidelně z hub, pokud jsem byl v Klasovci, a to zkušeně hodnotil úlovek a občas zalitoval, že on se už nedostane. Podobně jsem chodíval okolo něj cestou z koupání, tehdy se neptal jenom na teplotu vody, ale zajímaly ho i počty a oblečení dam na plážích. Líbilo se mi na něm, že nikdy příliš nerozebíral choroby. Postěžovali jsme si krátce, co nám zase ubylo, nebo přebývá, ale spíše věcně. Lojzík žil vsí, měl svůj humor, ale neměl potřebu pořád naříkat nad trápením stáří.

Budeš mi chybět, Lojzíku a určitě nejen mně. Připomněl jsi mi také, že se pomalu posunuji na žebříčku nejstarších rodáků ve vsi a jsem prostě na řadě. I to patří k životu. Byl jsi živou součástí té útulné vesničky v Povltaví, těšíval jsem se na tebe při příjezdu, loučil se při odjezdu. Teď se loučím definitivně. Ať se Ti hezky odpočívá na lašovickém hřbitůvku…

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Marek TrizuljakJosefe, je to vždy bolest11:5927.6.2013 11:59:02

Počet příspěvků: 1, poslední 27.6.2013 11:59:02 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.