Rudý hřebec

sobota 2. listopad 2013 07:47

Řekl jsem si, že se pokusím napsat pár subjektivních pohledů, vzpomínek pro ty mladé. Pokud se někomu zdá, že v nich vyznívám hrdinsky, neposoudím. Když jsem chodil vykládat nákladní vagony, abych uživil děti, jako hrdina jsem si nepřipadal. Ale nelituji se, to ani náhodou. Žil jsem svůj život, relativně pravdivý. Absolutně pravdivý život žili snad jenom křesťanští svatí.  

Rudý hřebec byl dost vysoko postavený soudruh a moje životní dráha se s ním setkala, když mi bylo necelých třicet. On už byl lehce za zenitem jak stranické kariéry, tak životní pouti. Jménem ho uvádět nebudu, přezdívka, kterou měl, snad napovídá dostatečně, v čem hlavně vynikal.

Rok 1968 pro mne znamenal start velké pracovní kariery. Ještě ne třicetiletý jsem měl nastoupit na vedoucí post významného oddělení v televizi, vědělo se to předem, plánovalo se pro mne několik studijních pobytů v zahraničí. Proč z nich nakonec sešlo, snad nemusím zdůrazňovat. Ovšem připravované dalekosáhlé reformy podniku běžely dál i po „bratrském vstupu“, mně svěřili oddělení s dost velkým rozpočtem a já se stal přímým podřízeným Rudého hřebce. Jemu zůstalo vedení velkého provozního odboru.  Těch oddělení bylo mezi šesti a deseti, přesný počet si už nevybavím. Nestraníci jsme mezi vedoucími byli myslím dva, s jistotou ale vím, že na poradách odboru Rudý hřebec všechny oslovoval soudruhu a mne pane. A musím říct, že to „pane“ znělo jinak v roce 69 a jinak v roce 71. Ale po celé tři roky naší spolupráce jsem pro něj byl pan Hejna a celkem nikdy neuhnul ze zdvořilé korektnosti.

Už jsem zmiňoval, že Rudý hřebec už byl na sklonku kariéry, ale i života. Pokud vím, velmi brzy potom zemřel, už v době naší spolupráce byl vážně nemocný. Bylo pro mne překvapivé, že mne požádal o službu skoro přátelskou. Měl jet do lázní Luhačovice a chtěl se tam dovézt služebním autem. A tak mne požádal o zorganizování služební cesty. Nepožádal jiné vedoucí, s nimiž si i tykal, kované soudruhy. Požádal „pana Hejnu“. Pravda je, že pro mé oddělení taková cesta byla nejlogičtější. Vyjeli jsme ještě s jedním pracovníkem z jiného oddělení. Rudý hřebec byl celou cestu příjemným společníkem. Pamatoval a zažil mnoho, třeba po jistou dobu nějak šéfoval bratislavskou Kolibu a jeho vzpomínky na „slovenského nacionalistu“ Palo Bielika byly velmi zajímavé. Možná bylo u mne přání otcem myšlenky, ale já v jeho vzpomínkách občas zaslechl i omluvný tón.

Třetí příhoda, snad nejvíce vypovídající, se stala v době, kdy už mi bylo jasné, že moje „kariéra“ vedoucího dlouho nevydrží. Jedna z kolegyň mi prozradila, že do mého oddělení má nastoupit jistý (říkejme třeba) Vopršálek. Že je to pěknej hajzl, protekční dítě, kterého už vyhodili asi ze tří míst v televizi. Druhý den si mne zavolal Rudý hřebec. Pane Hejno, měl byste vědět, že ani já nemám protekční děti rád, ale přijmout ho je opravdu nutné. (Nebudu rozplétat složité pracovní vazby, které k tomu vedly.) Souhlasil s tím, že pokud budou problémy, ve zkušební době Vopršálka vyhodíme.

Problémy pochopitelně nastaly, chlapec za své krátké působení stihl způsobit i jistou škodu. Byla na to svolaná jakási škodní komise, která měla rozhodnout, zda ji uhradí. Řídil ji Rudý hřebec, byl jsem jejím členem, spolu se mnou i kolegové za odbory. Přišla i soudružka ředitelka odjinud, Vopršálkova matka. Neměla tam co dělat, ale zapsat protest do zápisu bylo jediné, co jsem si vymohl. Nebudu to natahovat. Komise těsnou většinou rozhodla, že Vopršálek škodu nezaplatí. Do funkcí se postupně vraceli zasloužilí milicionáři a začínala ta pravá normalizace.

Když se ohlédnu zpět z pozice svého kmetství, Rudý hřebec mne nemohl milovat. Byl jsem arogantní mladý kluk, který se ho nebál, byl jsem naivní a občas neústupný. Měli jsme spolu mnoho konfliktů, které řešil z pozice síly, přesto se za ním s odstupem let neohlížím s nenávistí. Respektoval jsem ho jako chlapa a dokonce jsem měl dojem, (možná mylný) že to fungovalo i naopak.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora