Příkazy a rozkazy a zákazy…

pátek 27. prosinec 2013 10:30

Občas tohle téma rozvíří vzduch. Příkazy a zákazy některých témat na blogu, zakazování a vyhazování blogerů, prostě „cenzura“. Jak se k tomu stavím já?

 

Příkazy a rozkazy a zákazy,

to mne na mé cestě provází

jako bílý patníkový les.

K patníkům se chovám jako pes!

 

Tohle psal tuším Ibiš někdy v době Pražského jara a je v tom psím přirovnání zakopáno jádro skutečného pudla. Ještě v době „rozvinutého socialismu“ jsme na jedné pražské plovárně hráli sranda fotbálek na slušném trávníčku, přiběhl rozzuřený plavčík a řval, kdo nám to dovolil. Nenechali jsme se překřičet a vysvětlili mu, že nám to nikdo nezakázal a nevisí tu ani žádná cedule se zákazem. Byli jsme v přesile, tak vycouval.

A v tom je vlastně podstata rozdílu mezi demokracií a různými „ismy“. V demokracii je povolené všechno, co není výslovně zakázáno, kdežto v „ismech“ je zakázáno všechno, co není výslovně povoleno. Má to jistě mnoho dalších přesahů, ale já nechci psát studii o demokracii.

Trochu jinak to ale je v písemnictví a umění vůbec. Mám jeden ne úplně přesný příklad, uvítám, když mě někdo doplní. Ve třicátých létech vyšel velmi skandální román Milenec lady Chatterlyové. Pokud vím, existují pořád minimálně dvě verze. Ta skandálnější (myslím římské vydání) v některých zemích nevyšla vůbec, v některých dost omezeně. Třeba náš překlad Františka Vrby je určitě skvělý, ale jde o tu cudnou verzi. Vzpomínám si, že snad Československý spisovatel chystal v osmdesátých létech překlad té druhé a divočejší verze a očekávala se velká literární událost. Nevím to jistě, ale mám dojem, že se nakonec nekonala, ačkoliv překladem snad byl pověřen skvělý překladatel Sofiiny volby. (Jenom připomenu, že v románu není jenom tragický osud matky Sofie, ale také velmi vyhledávané pasáže o orálním sexu.)

Patrně žádné zákony nikde nezakázaly (v demokratických zemích) tu „římskou“ erotickou verzi románu. Spíše se nenašli nakladatelé, kteří by nesli kůži na trh. Tam nešlo o nedemokratické zásahy, ale o jakousi obecnou mravní normu.

A teď trochu k tématu. Na BB působí bloger, kterého já většinou čtu a rád, i když ne vždy s ním souhlasím. Někdy tu pomyslnou tětivu luku morálky natahuje k prasknutí, mnohdy už popraskal trochu luk. Ozývají se požadavky na zákaz, jsou i hlasy mírně nesouhlasné, ovšem mívá značně vysoký pozitivní ohlas čtenářů. Je dobré proti němu zakročit mocensky, zakazovat, vylučovat, trestat? Nemyslím si, že drakonické tresty by k něčemu byly. Má svůj styl, píše jistou „obrácenou“, nastavuje nám, „normálním“ dost pokřivené zrcadlo. Ale to ve své době dělal i Dante, Gogol, třeba i náš Hašek. Když to zrcadlo zakryjeme, schováme to, co v něm autor viděl, zmizí to? Gogol si dal do úvodu Revizora rčení: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu.

Tohle bude a je především věcí adminů a jsem dalek toho jim radit. Navíc je to prostor novin, který nám dávají k dispozici, a my jsme z podstaty věci povinni jejich pokyny respektovat. To není o nesvobodě, ale naopak o svobodné vůli. Každý si může založit osobní blog a řídit se na něm jenom obecně platnými normami. Abych tedy spěl k závěru: Inkriminovaný psavec by možná měl být napomenut, varován, pokud vybočuje z obecně platných mravních norem nebo pravidel novin. Ale vyhazovat, zakazovat? Nemyslím si to.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora