Sražené košile

neděle 5. leden 2014 09:55

  Nejsem dvakrát bilanční typ. Už od časů, kdy mi táta vyprávěl, že se o silvestrovské půlnoci pere starý rok s novým, beru to střídání stráží jako normální vývoj, bez velkých emocí.

Ke každoroční bilanci asi patří malé ohlédnutí za ztrátami. Životem se mnou šlo a pořád ještě jde pár přátel, i když přiznávám, že ten ženský rod mezi nimi trochu převažuje. Naštěstí těch ztrát zase nebylo tolik, navíc už logicky patří k nám „přesluhujícím“, jak hezky říká Zdeněk Svěrák. Přesto vždycky zabolí trochu víc.

Silvestrovskou noc jsem trávil dvojnásob luxusně a možná proto jsem vzpomínal na kamaráda, který zemřel před několika lety. Kdyby žil, seděl by určitě s námi. Byl jedním z těch, jejichž komentáře a humor patřily do mého „zlatého fondu“. Každoročně jsme si touto dobou stěžovali u dobrého moku na to, jak se nám zase přes zimu srazily košile i opasky. On zdůrazňoval spíše opasek, já si stěžoval více na košile, ale ve výsledku to bylo stejné. Dívali jsme se na sebe s vrozenou sebeironií a nebrali se příliš vážně.

Na Nový rok se každoročně objeví v televizi pár zajímavých a přemýšlivých pořadů. Mne zaujaly dva. Chytrý a milý rozhovor Zdeňka Svěráka s Martinou Kociánovou byl pro mne skutečnou lahůdkou a ukázkou vtipného a laskavého humoru. Nechci ho tlumočit, ale potěšila mne jeho odpověď na otázku, jaké má plány do budoucna. Víte Martino, říkal (parafrázuji): my, přesluhující, už nemáme žádné světoborné plány, Plánujeme na rok, dva, pět a těší nás spíš malé radosti života. Říkal to vtipněji a lépe, ale podepisuji to.

Naprosto náhodou jsem zachytil na ČT 2 novoroční rozhovor kardinála Duky s Jiřím Grygarem, který je, pokud vím, hluboce věřícím vědcem, uznávaným astrofyzikem. Ani tady se nepokouším o tlumočení, na to ani nemám. Ale často se tady vedou někdy až nenávistné spory pro a proti víře. Tihle dva pánové moudře a zajímavě povídali i o zdánlivém sváru vědy a víry. Potěšil mne jejich tolerantní pohled. Přemýšlivý, vědecky fundovaný. Bez nenávistných výpadů, skutečně v křesťanském duchu.

Když nás potom potká láska něžného pohlaví, úcta dětí a vnoučat, přátelé nemizí příliš rychle a někdy dokonce přibývají, je to asi to nejkrásnější završení věku nás, přesluhujících. Potom snad tolik nevadí ani ty sražené košile. Víc zabolí ztráta kamarádů, se kterými jsme nad nimi tesknili.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Milan JirásekSakra, sakra,sakra23:146.1.2014 23:14:12
Eva BuzickaMirec byl i s opici22:266.1.2014 22:26:05
Naďa DéZuzka všechno ví,17:366.1.2014 17:36:20
ZuzkaŽe se EVA nestydí14:066.1.2014 14:06:32
KozelA opet ten Mirec.23:185.1.2014 23:18:44
Lída V.Musím zkopírovat svůj příspěvek22:175.1.2014 22:17:14
MirecAle copak pane Hejno?21:135.1.2014 21:13:27
ZuzkaPane Hejno,21:105.1.2014 21:10:55
JB001re: La . Michaela20:545.1.2014 20:54:51
josef hejnaHoznza snad promine.19:545.1.2014 19:54:24
josef hejnaDěkuji za milé ohlasy.19:455.1.2014 19:45:54
ZuzkaDodám slovy klasika19:295.1.2014 19:29:34
Marek TrizuljakVašku, rád zareaguji na Vaši zprávu15:285.1.2014 15:28:01
Vašek VašákHezky napsané, Josefe15:035.1.2014 15:03:11
La.MichaelaMoc děkuji.12:505.1.2014 12:50:08
Marek TrizuljakKrásně,12:165.1.2014 12:16:30

Počet příspěvků: 20, poslední 6.1.2014 23:14:12 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.