Sražené košile

neděle 5. leden 2014 09:55

  Nejsem dvakrát bilanční typ. Už od časů, kdy mi táta vyprávěl, že se o silvestrovské půlnoci pere starý rok s novým, beru to střídání stráží jako normální vývoj, bez velkých emocí.

Ke každoroční bilanci asi patří malé ohlédnutí za ztrátami. Životem se mnou šlo a pořád ještě jde pár přátel, i když přiznávám, že ten ženský rod mezi nimi trochu převažuje. Naštěstí těch ztrát zase nebylo tolik, navíc už logicky patří k nám „přesluhujícím“, jak hezky říká Zdeněk Svěrák. Přesto vždycky zabolí trochu víc.

Silvestrovskou noc jsem trávil dvojnásob luxusně a možná proto jsem vzpomínal na kamaráda, který zemřel před několika lety. Kdyby žil, seděl by určitě s námi. Byl jedním z těch, jejichž komentáře a humor patřily do mého „zlatého fondu“. Každoročně jsme si touto dobou stěžovali u dobrého moku na to, jak se nám zase přes zimu srazily košile i opasky. On zdůrazňoval spíše opasek, já si stěžoval více na košile, ale ve výsledku to bylo stejné. Dívali jsme se na sebe s vrozenou sebeironií a nebrali se příliš vážně.

Na Nový rok se každoročně objeví v televizi pár zajímavých a přemýšlivých pořadů. Mne zaujaly dva. Chytrý a milý rozhovor Zdeňka Svěráka s Martinou Kociánovou byl pro mne skutečnou lahůdkou a ukázkou vtipného a laskavého humoru. Nechci ho tlumočit, ale potěšila mne jeho odpověď na otázku, jaké má plány do budoucna. Víte Martino, říkal (parafrázuji): my, přesluhující, už nemáme žádné světoborné plány, Plánujeme na rok, dva, pět a těší nás spíš malé radosti života. Říkal to vtipněji a lépe, ale podepisuji to.

Naprosto náhodou jsem zachytil na ČT 2 novoroční rozhovor kardinála Duky s Jiřím Grygarem, který je, pokud vím, hluboce věřícím vědcem, uznávaným astrofyzikem. Ani tady se nepokouším o tlumočení, na to ani nemám. Ale často se tady vedou někdy až nenávistné spory pro a proti víře. Tihle dva pánové moudře a zajímavě povídali i o zdánlivém sváru vědy a víry. Potěšil mne jejich tolerantní pohled. Přemýšlivý, vědecky fundovaný. Bez nenávistných výpadů, skutečně v křesťanském duchu.

Když nás potom potká láska něžného pohlaví, úcta dětí a vnoučat, přátelé nemizí příliš rychle a někdy dokonce přibývají, je to asi to nejkrásnější završení věku nás, přesluhujících. Potom snad tolik nevadí ani ty sražené košile. Víc zabolí ztráta kamarádů, se kterými jsme nad nimi tesknili.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora