Příběhy zvonů

neděle 13. duben 2014 09:43

Když jsem zjistil, že bude v mém „domovském divadélku“ Mana vystupovat Táňa Fischerová s Josefem Somrem v komponovaném pořadu o zvonech, bylo mi jasné, kam v pátek večer zamířím. S Táňou jsem se poznal před téměř čtyřiceti lety, o kvalitách Josefa Somra mne nikdo přesvědčovat nemusel. A večer nabídl kouzel daleko více.

 

 

 

Těžko je dokážu srovnat do několika řádek, pořad byl úžasný a skvěle gradoval. V první půli oba interpreti kultivovaně a s vrozeným citem četli z knihy Petry Jungmannové, která se večera také zúčastnila.

Zajímavé romantické příběhy, zasazené do historie, občas mord, poprava, nebo zázračná záchrana díky zvonům a zvoníkovi, příběhy měst krajů a kostelíků, které tenkrát vyčnívaly z divokých pralesů naší země. Krásné hlasy střídal neméně krásný zvuk zvonů, doplněný krátkými záběry našich nejznámějších zvonic.

O přestávce jsem si rád popovídal s milou a půvabnou dámou, bývalou starostkou Stáňou Dandovou (tedy MUDr. Stanislavou Dandovou), která si udělala čas a přišla i s manželem podpořit tuhle nádhernou kulturní akci.

Druhou část večer zahájila beseda s Petrem Rudolfem Manouškem, dědicem slavného zvonařského rodu, jehož zvony zdobí mnoho českých měst. Pan Manoušek seděl u stolu s farářem Davidem Frýdlem a režisérkou pořadu, Olgou Struskovou, a vyprávěl historky mnohdy až neuvěřitelné, humorné příběhy ze své profese. Pobavilo mne vyprávění o tom, jak snad tři dny vysvětloval na hranicích celníkům, že na převoz zvonohry opravdu nepotřebuje veterinární osvědčení. Probíraly se i zvony na Husově sboru nahoře, vlastně na rozhraní Vršovic, Vinohrad i Žižkova. Svými dotazy přispěli i diváci. Mezi hosty byl také starosta Vimperku, který s p. Manouškem spolupracoval při instalaci zvonů ve svém městě. Setkání s člověkem, který je nejen mistrem svého oboru, ale i vtipným vypravěčem, je opravdový zážitek.

Nebyl to ale vrchol jediný. Když Josef Somr přebíral cenu Thalie za celoživotní mistrovství, zmínil se o svém významném jubileu. A v pátek večer k tomu termínu chyběly snad čtyři dny.  Pan farář převzal režii večera kultivovaným projevem k jubilantovi. Prošel v něm většinu jeho významných filmů a já na něj prásknu, že se přiznal i k závisti za roli výpravčího Hubičky v Ostře sledovaných vlacích. No a potom Standing ovations pro opravdu skvělého herce a laskavého člověka. Učni zvonařského učiliště upekli Mistrovi krásný dort, jubilantovi zapěl i vokální soubor Pražští pěvci.

Loučili jsme se písní opravdu stylovou a českou Aby nás Pán Bůh miloval.

Tak příjemný večer jsem dlouho nezažil ani v žádném divadelním paláci. Až ve čtvrtek zvony poletí do Říma, možná si tam budou vyprávět i o tom, jak krásná oslava zvonů a lidství se konala v malém sálku Husova sboru ve Vršovicích. Možná se tam přimluví i za to, aby se do chrámu časem vrátily čtyři zvony, které padly za oběť válce. Možná se za ně přimluví i malý zvon Růženka, který jediný zůstal chrámu zachován.

 

    Aby nás pánbůh miloval, miloval

    hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal

    nic nežádáme jenom to samé

    aby nás pánbůh miloval, miloval

 


Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora