Eli, Eli, lema sabachthani

pondělí 21. duben 2014 08:23

Znám ten přepis v aramejštině i trochu jinak, ale význam je stejný. Když Kristus umíral na kříži, zvolal: Bože, Bože, proč mne opouštíš. Naprosto záměrně se léta vyhýbám debatám o víře.  Je to věc do té míry intimní, že o ní odmítám veřejně diskutovat. Na Velký pátek jsem si ohlídal starší, ale skvělou diskusi prof. Halíka s Markem Ebenem. Je úžasné poslouchat dva přemýšlivé lidi, kteří vědí, o čem mluví, a řeč jim slouží k vyjadřování myšlenek. Výstavu Bohuslava Reyneka – geniálního grafika, básníka a překladatele jsem plánoval na sobotu, ale nakonec jsem si ji nadělil na největší křesťanský svátek dopoledne v naději, že tam nebude nával. A nezklamal jsem se, navíc jsem oslavil vzkříšení opravdu důstojně.

Nejsem znalcem výtvarného umění a psát recenzi bych si opravdu netroufl. Chci jenom popsat své pocity ze zajímavé výstavy. Pokud se na ni vydáte, nečekejte velká barevná plátna. Byl to spíš velký mystik, celoživotní čtenář Bible a tvůrce drobných, skoro introvertních grafik, které vyrýval většinou v noci při svíčce do měděné destičky. Jeho život nebyl vůbec jednoduchý a pravděpodobně by nebyl ani v žádném jiném zřízení a systému. Zajímavý dokument o jeho životě a díle je i součástí výstavy.

Bohuslav Reynek se narodil i zemřel v Petrkově ve východních Čechách, Josef Florián, který zásadně ovlivnil jeho život, ve Staré Říši na Moravě. Přesto k sobě ti dva našli cestu. Florián začal Reyneka vydávat, pomohl mu hmotně a poskytl mu azyl, když mu statek zabavili Němci.

Poválečné osudy rodiny Reynekovy, zejména v době komunismu, to je příběh hodně zvláštní, v něčem tragický. Reynek si našel manželku ve Francii. Pocházela z bohatších poměrů, mezi válkami střídala rodina pobyt v Grenoblu v zimě s pobytem v Petrkově v létě. Suzanne svou vlast naposledy navštívila  v r. 1947, potom spadla rudá železná opona a sladká Francouzka dožívala život na socialistickém státním statku, v němž je nechali bydlet a pracovat skoro z protekce.

V šedesátých létech se ovšem trochu prolomily ledy. Skvělý grafik mohl uspořádat výstavu, a potom se Petrkov stával pořád více poutním místem zejména nekonformních českých umělců.

Tohle všechno můžete potkat na zajímavé výstavě, o dlouho zapomínaném tvůrci si můžete doplnit si znalosti i v zajímavém dokumentárním filmu. Jeho humor prý byl prostý, venkovský, skoro infantilní, jeho křehká postava oplývala vitalitou až netušenou, byl to člověk venkova, člověk opuštěných samot a meditací.

Zajděte si do Valdštejnské jízdárny, potkáte tam talent, ale i blouznivce našich samot, pasáka ovcí i výsostného básníka, potkáte tam ČLOVĚKA, umělce pokorného i mimořádného.

Výstava bude trvat až do konce července.

 

Blázen

Blázen jsem ve své vsi,

znají mne smutní psi,

bílí psi ospalí,

plynoucí do dáli,

žádný z nich neštěká:

těší mne zdaleka,

jsou to psi oblaka,běží a nekvílí.

 

Smutkem jsou opilí,

kam jdeme, nevíme:

požehnej duši mé.

Pastýři prastarý

s hlubokými dary

měsíci a bdění,

s trny na temeni

těžkém, rozbodaném

jako srdce. Amen.

Pro lepří orientaci přidám  ukázky z díla tvůrce, stažené z internetu:

reynek01.jpg

reynek02.jpg

reynek07.jpg

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora