Ubohý Cyrano

úterý 6. květen 2014 19:40

Na to představení jsem byl velmi zvědavý z řady důvodů. Především samotná romantická hra a trochu nadčasový hrdina, statečný kavalír, hrdinný snílek. Také kongeniální překlad Jaroslava Vrchlického, který jsem kdysi uměl zpaměti. No a i úprava Pavla Kohouta, kdysi snad pro bytové divadlo u Vlasty Chramostové. Tam jsem čekal přístup velmi citlivý, až uctivý, protože upravovatel se k lásce k té hře vyznal mnohokrát. Dalším zajímavým fenoménem pro mne bylo Docela velké divadlo Litvínov, o kterém jsem sice něco věděl, ale ještě jsem se s ním nesetkal a pochopitelně, a možná především, moje milé kapesní divadélko Mana ve Vršovicích. Čekal jsem, jak se s tím prostorem soubor popasuje.

Celkový dojem po představení byl více než dobrý. Skuteční umělci z minima možností udělali maximum příjemných zážitků. Kohout Vrchlického překlad použít nemohl a ani nechtěl, stáhl příběh na základní situace a děj,  rozevlátý Vrchlického verš se nehodil. Zachováno zůstalo jenom pár známých „sloganů“, jako „čas dětských her a malin nezralých“,“ svůj širák odhazuji v dál“… ale jinak už volil modernější jazyk, dnešním divákům bližší. V jeho překladu se kadeti na bojišti ani před Roxanou nezdráhají použít hrubší slova, a nejen mně, ani preciosce Roxaně to nevadí.

Představení velkým krácením získává na tempu, jednoduchá výprava napovídá, že se hraje hodně na zájezdech. Technika skvěle funguje, světelné efekty účelně doplňují scénu. Když Roxana promlouvá z balkonu, nevyklání se ze zvukařské kabiny, jak bývá zvykem, ale náznak balkonu je řešený logicky a v souladu s náznakovým pojetím výpravy. Jenom za sebe pak dodám, že se mi velmi líbily kostýmy, nápadité střihem i barvou. Zajímavý odstín fialové, jako hlavní Cyranův motiv, to je dobrá volba.

Za dvě hodiny se na malém jevištním prostoru odehrálo drama velké a naplněné lásky, zrady a podvodu. Drama o hrdinství mužů, kteří jdou, jako už tolikrát, bránit se zbraní svou čest. Charaktery se lámou spíše k lepšímu, zlo tady nevítězí nad dobrem tak jednoznačně a Cyrano si i do té tmy za poslední oponou nese „štít svůj čistý“.  Umírá tak, jak žil. Statečně, bez přehnaného patosu, s vrozenou sebeironií.

Bez mučení se přiznám, že David Suchařípa nikdy nebyl herec mé volby. Přesto jsem po konci představení smekl pomyslný širák. Roli si vystavěl dobře a jeho zkratkovitá pouť od divokého fanfaróna k stárnoucímu mysliteli je nejen uvěřitelná, ale i dojemná a Roxana Lenky Lavičkové hraje na ty správné zvonečky. V režii J. Galina jsme viděli inscenaci, která se povedla.

Jsem celoživotním provozovatelem různých kulturních zařízení, a tak jsem si cestou domů kladl otázku rentability příjemného představení. Sál byl poloplný, nebo poloprázdný - zase úhel pohledu. A tohle představení určitě nebylo příliš levné. Soudím, že církev ve Vršovicích divadélko dotuje, a to je pro mne také příjemné zjištění.

 Pro ilustraci jsem použil 2 fotografie ze stránek Docela velkého divadla.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora