Šlajfky na rybníku

pondělí 16. červen 2014 12:00

Dcery se o mne hezky starají, nemohu si stěžovat. Když mi jedna přijela v sobotu pomoci s úklidem, spojila si to s bruslením v krasobruslařské hale. Už jako dítě trénovala krasobruslení a hala stojí kousek od nás.

 

Šel jsem potom za ní klidnou procházkou okolo základní školy, kde mé děti začínaly pronikat do tajů vzdělávání. Stojí v místech, která já ještě pamatuji jako neobdělané pastviny. Říkávalo se jim psinec, bylo tam nějaké psí cvičiště. Hrávali jsme tam kamarádský fotbálek, neuměle, ale s velkou chutí. Svět se od té doby otočil pořádně, dneska stojí na levém břehu Botiče, proti Grébovce, už pomalu malé sídliště. A jenom vinice v Grébovce už připomíná, že Botič se kdysi jmenoval Viniční, protože na jeho jižních stráních stály už od Hostivaře vinice.

Pomalu jsem se loudal k ledu. Přede mnou šli dva mladíci, za mých časů bych napsal před vojnou. Kraťasy, sandály, v rukou špičkové kanady na neméně kvalitních botách. Patrně si šli dát v poměrně horkém červnovém odpoledni hodinu na kvalitním ledě. Cestou jsem o tom trochu dumal. Matně už sice, ale pamatuji si, že jsem jako dítě utahoval někde na rybníku kličkou šlajfky na dětské boty. To bylo asi moje první neumělé bruslení na venkovském rybníku. Potom už Praha a spousta polévaných hřišť, protože tenkrát ještě i v Praze zima bývala zimou. Vybavuji si, že jsme chodili hrávat ráno před školou někdy už od šesti a mydlili to dost vášnivě.

Naposledy jsem kanady obouval někdy před padesátkou. Polévali jsme pro děti dvůr, bylo tam minikluziště a vrstevníci našich dětí vyzvali nás, „fotřiky“, na duel. Našel jsem ve sklepě i hokejku a odehráli jsme s kluky pár náročných mačů. Ke konci jsme už byli i jistější a občas je i poráželi.

Zmiňuji to proto, že jsem si uvědomil „let let“. Když ještě žil starší brácha, jednou jsem ho upozornil, že jsme ve dvou generacích obsáhli tři století. Táta se narodil ještě ve století devatenáctém a my nakoukli do století jednadvacátého.  Chodím už dlouho po světě a jsem opravdu rád, že pořád nemám zakyslou optiku.

Rád se zajdu podívat i na příjemné kluziště. Dcera mi předvedla, jak jí ještě jdou piruety, s potěšením jsem sledoval, jak ladné jsou půvabné dámy na bruslích, líbil se mi táta se dvěma dětmi, tak šestiletý kluk si to užíval úžasně. Byl možná víc na ledě, než na nohou, ale bylo jasné, že z něj jednou může vyrůst hokejista, krasobruslař, ale hlavně zdravý a pěkný kluk.

Uvědomoval jsem si, jak se mi před očima změnil svět. Od šlajfek na rybníku až po krásu bruslení v prostorné hale, kde po chodbách znějí i cizí jazyky a mladí si mohou bez problémů odskočit z plovárny na ledové zrcadlo.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora