Festivalové střípky

úterý 23. září 2014 19:42

Před týdnem jsem upozornil na festival studentských filmů Fresh Fest Film, který probíhal v pražských kinech. Dnes bych rád o některých zajímavých filmech, které jsem měl možnost zhlédnout a které mě zaujaly, přidal pár informací. Některé z nich už byly v kině k vidění, jiné se časem na naše filmová plátna ještě dostanou.

 

Ve světě filmu se v současné době módou stává směr, zvaný minimalismus. Kdybych ho velmi stručně a zjednodušeně charakterizoval, jsou to filmy s minimem příběhů - rozmělněných, nesevřených. Časté jsou dlouhé, takové „ruské“ záběry a z toho plynoucí pomalé tempo filmu. Minimalismus se promítá i do malých nákladů, filmy to bývají nevýpravné, pro našeho seriálového diváka asi ne zrovna nejatraktivnější.

Měl bych se asi zmínit i o filmu, který jsem nepochopil a určitě jsem nebyl sám. V českém překladu se jmenuje Pod kůží a pro mne asi největším uměleckým zážitkem byla dobře prostorově řešená zadnice hlavní představitelky, Scarlett Johansson. Vznikl ve Velké Britanii a v programu jsem se dočetl, že je to vlastně putování umělého ženství z jiné planety, které na naší planetě likviduje muže. No, mne skoro zlikvidoval, ale berte to jako subjektivní soud.

Dvouapůlhodinový opus Larse von Triera Prolomit vlny nebyl pochopitelně film soutěžní, ale patřil do kolekce filmů mistrovských.  Zajímavý triller  Layla na napínavém příběhu ukázal hodně o životě v Jihoafrické republice, problémy americké puberťačky ve filmu Skoro jako láska byly natočené citlivě, ale trochu už mimo můj zájmový okruh. Což do jisté míry platí i o švédském V moci davu.

Letos jsem se hodně zaměřil na český film, a tak jsem byl velmi zvědavý na film Místa. Od americké puberťačky k českému adolescentovi sice není tak daleko, ale tenhle film mě zaujal a potěšil. Připomenu, že u zrodu stála dvojice scénárista Štindl a režisér Špaček, kteří pobrali mnoho cen za film Pouta, věřím, že i tento nový film bude divácky úspěšný. A nejen proto, že hlavní roli v něm hraje nejmladší z rodu Polívků, v němž, zdá se, náš film našel dalšího skutečně mužného herce s talentem.

Druhý český film, který mne velmi zajímal, bylo Krásno divadelního herce a režiséra Ondřeje Sokola. On ten název je spíše oxymorón, protože film je o lidském ošklivu v městečku Šumperk. Na malém prostoru o něm moc nenapíšu, ale přiznám, že mne v mnohém zaujal, a to nejen množstvím naprosto autentických facek, které v něm padnou. Pro mne nesporným českým vrcholem festivalu byl dokument Plán, ale o tom píšu jinde, přidám odkaz.

Zašel jsem si také na první díl druhé série seriálu Cirkus Bukovsky, což byla po televizní obrazovce zajímavá zkušenost. Myslím, že bude zase na co koukat, mně se navíc styl tvůrců docela líbí. Další český film Hany měl poměrně malou diváckou účast a ani mě příliš nezaujal. Je to ovšem film o mladých, mám právo ho trochu nechápat.

Jeden odstavec jsem si vyhradil na otřesný rakouský dokument Sladký život kurev. Bylo mi jasné, že nebude o erotice, ale to co jsem viděl, mi doslova vzalo dech. Režisér Michael Glawogger  točil život těch nejstarších řemeslnic ve třech zemích. Dvě potkáte na jihu Asie u Bangladéšského zálivu - Thajsko a Bangladéš, třetí destinací je Mexiko. Nemohu zabíhat do podrobností, ale zejména poměry v převážně islámském Bangladeši mi přišly doslova děsivé. Tam snad není žena ani zbožím. Naopak v Thajsku se vše podivně zjednodušuje na skoro sterilní samoobslužný systém, v němž ženy za výlohou mají i své cenovky a zákazníci platí u pokladny, jako v samoobsluze. Tady je třeba dodat, že dívky chodí do práce a odklikávají se na normálních továrních píchačkách a zdá se, že se jim povolání celkem líbí. Navíc v této převážně budhistické zemi je cítit alespoň formálně jistá úcta k ženě a dámy asi práci tělem nepovažují za potupnou. Katolické Mexiko je svatouškovsky hříšné i sprosté. Když jedna stará kurva (tady nemohu použít jiný výraz) líčí své celoživotní zkušenosti a praktiky, docela se mi zvedal žaludek, ale je to jistě velmi subjektivní.

Zavřely se vody za jedním festivalem, v říjnu začíná v kině Lucerna festival severských filmů, který postupně přejde i do řady měst. Tam už mi akreditace nehrozí, a tak se snad spokojíte s velmi úsporným komentářem 11. ročníku Fresh Fest Filmu.

Pro lepší ilustraci přikládám fotografie z propagačních materiálů festivalu. Do perexu jsem dal dokument o osudu lehkých žen ve světě.

1.jpg

Britský film Pod kůži. Bohužel, sošné pozadí hlavní představitelky nemohu nabídnout.

2.jpg

Layla, zajímavý německý triller, který hodně napoví i o životě v Jihoafrické republice.

3.jpg

Prolomit vlny, Lars von Trier... co dodat, hodně pochnurný film o složitosti lidské duše.

4.jpg

Skoro jako láska. Fotografie je trochu zamlžená, stejně jako život mladé americké puberťačky.

5.jpg

Noc přichází. Americký triller o osudech trochu podivných ekoteroristů.

6.jpg

Místa. Mužný Polívka je ten vpravo.

7.jpg

Režiséra Ondřeje Sokola vlevo asi znáte, Martina Fingera si možná vybavíte jako představitele Beneše v Sedláčkově seriálu. Krásno moc o kráse není,spíše nutí k zamyšlení o složitostech života.

http://josefhejna.blog.idnes.cz/c/427407/Praha-rozkradena.html

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora