Žert

středa 12. listopad 2014 12:00

Vím, že ztrácím čas, ale když jsem dneska viděl ten film, musel jsem se k  tématu vrátit. Mám dojem, že Jaromil Jireš natočil i mou druhou oblíbenou knihu, Škvoreckého Lvíče, ale tam už komunisté dost běsnili. Kdežto u Žertu byl patrně ještě svobodnější.

Film zachovává tři mravní roviny knihy. Děvkař Jahn, zbožný Kostka a bodrý Moravák a soudruh Jaroslav, nadšený folklorista a milovník rodné hroudy. Ten krutý žert se v závěru vlastně vymstí Jahnovi, i křesťan Kostka cítí zbytečnost svých ideálů a asi nejčistší Jaroslav končí infarktem. Krutých žertů je v knize i filmu několik, nejtrapnější z nich je záměna sebevražedných prášků s projímadlem. Kolik pravdy je v Jahnově závěrečném konstatování: tebe jsem praštit nechtěl.

Je to velmi kruté, ale i krásné podobenství té divné doby. Už si to snad ani neuvědomujeme, ale současní Zemánkové dneska „chrání“ demokracii v Senátu, myslím, že jich tam je asi třetina. Provaření komunističtí práskači práskají dál a tváří se při tom velmi ukřivděně. Je to i herecký koncert, třeba Jana Dítětová, jako sentimentální, ale úplně blbá soudružka, je doslova k sežrání. Samozřejmě Somr, zajímavý Evald Schorm. Luděk Munzar jako Zemánek svou falešnou morálkou doslova bere dech. Já si mimoděk vzpomněl na nového senátora, soudruha Velebu.

Tenhle film bych povinně promítal na středních školách, ale už trochu s výkladem. Mladí už nemohou vědět, co ve skutečnosti znamenalo sloužit na vojně u PTP, jak se kádrovalo nejen ve školách, ale také kolik otců a matek občas uhnulo s vědomím, že mají děti a nechtějí jim kazit život. Moje rodina příliš komunisty postižena nebyla, pokud nepočítám bratra, který svůj velký jazykový talent nikdy nemohl využit, protože žádnou spolupráci nebyl ochotný podepsat, a tak ho postihla akce 77 tisíc do výroby. Ale sám později říkával, že na tom byli jeho kolegové daleko hůř, mnozí padesátníci páchali i sebevraždy.

Milan Kundera byl kdysi různě přetřásán mnoha podivnými existencemi. Svět ho naštěstí uznává a já před ním také přiznaně smekám. Je to výsostný umělec. Kdysi také psal oslavné komunistické básně, ale když prohlédl, jeho obraz té zlé doby je skvělý. I s ním si asi život párkrát zažertoval, ale dal mu dar geniality, která sluší každému umělci.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora