Brechtovské ohlédnutí

neděle 23. listopad 2014 12:00

  Když jsem psal o zajímavé inscenaci vlastně první Brechtovy hry, napadlo mne, že mohu napsat pár vzpomínek na velmi originálního tvůrce. Zdůrazňuji hned úvodem, že spíše drbů. Podle mne jsou půvabné, ale skutečné moralisty varuji předem.

 

Bertolt Brecht (1898  -1956 ) byl divadelní dramatik, teoretik, režisér, osobnost mnohavrstevná a nejednoduchá. Nechci tady vést spory o podílu jeho a Piscatora na politickém a hlavně epickém divadle, nechci ani soudit, komu víc patří divadelní zcizovací efekt, který návštěvníci divadel znají i ze současných inscenací. Spíše chci vzpomenout na některé půvabné zvraty v jeho životě.

Ve dvacátých létech se v Berlíně výrazně podílel na divadelním životě, ale po nástupu Hitlera k moci se pro svůj židovský původ záhy rozhodl pro emigraci. Vystřídal mnoho evropských měst, nakonec skončila jeho složitá pouť Evropou v USA, kde se s velkou slávou ujal i režie. Když se ovšem začal chovat k zaměstnancům divadla tak, jak byl zvyklý, zaměstnanci prý ho záhy vynesli z divadla zadním vchodem.

Po válce zahájil velkou karieru založením Berliner Ensamble, socialistického divadla, které provozoval velmi úspěšně pro tehdejší NDR. Pokud si vzpomínám, divadlo hostovalo slavně i v zahraničí. Ovšem tento zapálený marxista myslel krásně na zadní vrátka, protože si ponechal rakouské občanství a peníze si nechával posílat v příslušném kurzu do západoněmecké banky. K Brechtovi se váže i jeden krásný citát. Možná si ho mohl dovolit právě pro to rakouské občanství. Když v r. 1953 propukl v NDR první náznak „kontrarevoluce“, oficiální media m.j. psala, že lid zradil důvěru strany. A Brecht suše konstatoval, že strana by měla lid rozpustit a zvolit si nový.

S Brechtem souvisí i jedna půvabná socialistická trapnost. U příležitosti kulatého výročí jeho narození byl zájem inscenovat u nás hodně pokrokového Brechta. Jenže držitelka autorských práv, Brechtova manželka Helena Weiglová  schválila jenom dva překladatele do češtiny - Ludvíka Kunderu a Rudolfa Vápeníka. A ty zase zakázali normalizační soudruzi, takže se to výročí nakonec muselo obejít bez Brechta.

Připomenu ještě, že za přímého Brechtova žáka se považoval náš režisér Evžen Sokolovský, který byl u něj v NDR na stáži. I Sokolovského život se zajímavě láme. Na jeho brněnské období přísahají jeho účastníci i diváci, jeho „pražsko-televizní“ období si můžete ověřit na některých seriálech (Muž na radnici, Okres na severu).

Zakončím citátem ze sonetů, které Brecht věnoval svému rodnému městu, Augspurku. Berte to jako můj soukromý soud, ale znám málo věcí, které by tak trefně postihovaly rozdíl v přístupu mužů a žen k milostnému vztahu.

Když před rokem a dnem jsem si tě vzal,

Chtěl jsem, abys mě mírně měla ráda:

Kdo nepřeje si, aspoň nepostrádá.

Kde chyběl chtíč, je také menší žal.

 

Líp žádný žal, než samé veselí

A uskrovnění lepší je, než ztráta.

Netrpět - pro muže má cenu zlata.

Je dobré smět. Leč muset: osud zlý!

 

Vím: je to podlé. Kdo to vyvrátí?

Kdo neztratil nic, nebyl bohatý!

Že mrzelo by mě to říct se nedá…

 

Jen snad: kdo s ničím není příliš spjat,

Zlých časů nemusí se obávat.

Zatím však nejsme pány věcí, běda!

 

Přeložil Ludvík Kundera

Josef Hejna

Poslední články autora

josef hejnaPřes den mi nešl internet.19:4124.11.2014 19:41:44
Vašek VašákTo jsou paradoxy,16:4824.11.2014 16:48:34
SvatavaKavkazský křídový kruh11:0124.11.2014 11:01:11
Lída V.Na pořadu dne Kavkazský křídový kruh,21:0623.11.2014 21:06:05
Marek TrizuljakPěkně a zajímavě napsáno15:3823.11.2014 15:38:27
janvargulič..kdysi známá diva..14:4923.11.2014 14:49:52

Počet příspěvků: 6, poslední 24.11.2014 19:41:44 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.