Socialistický filmkšeft

neděle 11. leden 2015 12:00

         Před několika léty jsem byl na jakési diskusi a tam mladý filmový teoretik vyprávěl o tom, jak se za komunistů provozovala kina. Byl dost mimo, že se plete, ho upozornilo hned několik z nás. Tady je pár vzpomínek, nikoliv vědeckých, díky slábnoucí paměti možná trochu nepřesných. Uvítám, pokud mě někdo z vás doplní…

 

         Především je třeba vědět, že distribuční firmy a provozovatelé kin není totéž. Některé distribuční firmy mohou kina provozovat, ale není to podmínkou. Distribuční firma koupí práva k provozování filmu, takzvaný monopol na 5 – 7 let. Distribuční firma potom půjčuje film k promítání provozovatelům kin za podíl na vstupném. Kdysi to bývalo zhruba 55:45 pro provozovatele kin, Pokud vím, teď je to snad zhruba 50:50. Distribuční firmy zajišťují jak titulkování (dabing) filmu, tak i veškerou propagaci a další pomocné náklady. Provozovatelé kin potom hradí náklady na vlastní provoz kina, energii, zaměstnance.

         Já mohu trochu popsat pražské poměry, fungování Filmového podniku, který byl příspěvkovou organizací města. Na podobném principu fungovaly i krajské filmové podniky.

          Na konci sedmdesátých let měla Velká Praha asi 120 kin, pokud počítáme i ta malá, v přilehlých vesničkách. Tenkrát se ještě všude citoval Leninův výrok, že film je nejmasovější umění, a v normalizačních létech to asi byla pravda. Ještě se stavěla i nová kina na zelené louce, vybavovala se novými a kvalitnějšími promítačkami, v pokladnách kin se používaly tištěné mazety, tedy jakési podélné perforované bloky, s přesně vytištěnými řadami i sedadly.

           Kvůli přehlednosti rozdělím text do více částí. V té první zkusím trochu vysvětlit, jak to bylo s filmovou distribucí.

            Jedinou a ústřední monopolní distribuční firmou byla Ústřední půjčovna filmů v Praze. Ta kupovala zahraniční filmy a vlastně i filmy domácí provenience a rozdělovala je do kin. Od atraktivního filmu se pořizovalo i deset kopií, u filmu méně zajímavého se pořizovaly třeba jenom kopie dvě. Filmy se potom podle dost složitých plánů distribuovaly na jednotlivé krajské podniky. O jejich transportování napíši později.

            Velmi podstatným, ač dneska nepochopitelným jevem, bylo dělení na filmy preferované a nepreferované. Preferovány byly pochopitelně všechny filmy z domácí produkce, ale i filmy sovětské a filmy z dalších socialistických států. Nutné bylo zařadit mezi preferované filmy také pár atraktivních titulů, aby kina nezela prázdnotou. Slyšel jsem tenkrát vyprávět pár neuvěřitelných historek, jak se to obcházelo. Existovala snad na to i nějaká dramaturgická rada, a když třeba šel do kin atraktivní film Dobrodružství Poseidonu, byl obecný zájem, aby film patřil do těch preferovaných. Naštěstí se tam v jednom vypjatém okamžiku kladný hrdina vrhá do plamenů a proklíná boha. No a tak byl ten kasafilm mezi preferovanými. Platilo skoro železné pravidlo, že poměr filmů preferovaných a nepreferovaných v kinech musel být 60:40. Soudruzi velmi dbali na výchovu občanů.

          Nebudu se pouštět do podrobností o filmové distribuci. Jednak jsem ji tak dobře neznal, druhák chci psát především o vlastním provozu kin, jejich problémech i občasných radostech. Filmové distribuci se někdo možná bude věnovat podrobněji. Budu opravdu rád, když tento můj pokus o jistý vzpomínkovýseriál doplníte, upřesníte. Děkuji předem.

http://josefhejna.blog.idnes.cz/c/137596/Prazske-pasaze.html

 

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora