Socialistický filmkšeft V

úterý 3. únor 2015 12:00

Minulou kapitolku jsem věnoval, s trochou nadsázky, vlivu lehkých žen na estetiku filmového vnímání. A tak si říkám, že zkusím pohled trochu z opačné strany. Myslím Tolstoj psal, že prostituce by ještě nebyla tak velkým neštěstím, kdyby se omezila jenom na sexuální oblast. Mám názor velmi podobný, a tak se chci trochu podívat na naši obecnou prodejnost v době komunismu (obávám se nejen).

 

 

 

 

 

Soudím, že sledování návštěvníků sovětských filmů vzniklo někdy v době normalizace. Tam se oživil „čas štírů“, tedy měsíc listopad, jako Měsíc čs. sovětského přátelství. Nějakého tvořivého soudruha napadlo začít počítat diváky na sovětských filmech v kinech. Jenom já jich za rok pár set nafixloval a mí kolegové v ostatních kinech to dělali podobně.  Potom se ta nepřesná čísla v celé republice sečetla, takže jsem s pobavením poslouchal v rozhlase po drátě, kolik lidí sovětské filmy navštěvuje. Ve skutečnosti to bylo určitě alespoň o 50% diváků méně.

Každá pražská městská část měla určené jedno kino jako kino sovětských filmů, v nich se musel sovětský film nejméně jednou měsíčně promítat. Ale abych nebyl nespravedlivý, byly mezi nimi i opravdu dobré a kvalitní filmy, které jsem rád nejen v kině hrál, ale i potěšeně sledoval. Ovšem celá ta akce „přátelství“ k sovětským filmům měla i kontext hodně komický, snad ho dokážu popsat.

Vedoucího kina Lucerna dělal v té době velmi sympatický pán, asi o generaci starší, takový český herec, tak trochu na baterky. Abych to vysvětlil: Když Sokolovský vytvořil nějaký nový televizní budovatelský seriál, hrál v něm třeba Moučka hodného soudruha šéfa a třeba Haničinec kladného komunistu, který přichází s novými, progresivními nápady. Druhého náměstka hrál herec Míla, Sokolovského kamarád. Za celý seriál řekl párkrát: jistě soudruhu ředitel a občas v záběru popíjel kávu. Nesoudím ho, jenom vysvětluji jeho pozici.

Herec Míla ovšem ten festival sovětských filmů vždycky slavnostně zahajoval. Vybrat hezkou sovětskou pohádku nebyl problém, krásný sál Lucerny se zaplnil dětmi ve svátečním a Míla držel projev. On snad kdysi působil ještě ve Větrníku a potom něco nastudoval o sovětském divadle, a tak těm netušícím dětem kázal o Mejercholdovi,  Stanislavském, možná se mu tam přimotal i  Němirovič-Dančenko a závěrem dodal: tak se milé děti hezky bavte na krásné sovětské pohádce. Děti se většinou skutečně bavily a netušily, že současně plní nesmyslný plán počtu diváků na sovětských filmech. No a já mu projev potom u vína ironicky komentoval. Stejně přátelsky mi nadával, ale neurážel se.

 Připomínám to proto, že i na tu dobu se mohlo pohlížet s ironií a odstupem. Ostatně „velká řije“ se slavila ve všech kulturních organizacích, kde jsem pracoval. Já tomu říkal „velká mše svatá“ a někdy to byla skutečně sranda veliká. Tedy ty vypocené oslavy.

Snad mohu odbočit. Když jsem v druhé polovině osmdesátých let už mohl v kulturáku náměstkovat, dělala mi ředitelku velká soudružka a na „velkou mši“ pozvala jako hosta svého kamaráda, jinak dobrého herce, ale také člena MV KSČ. Sedali tam ostatně s ředitelkou vedle sebe. No a ten dobrý soudruh spustil Nezvala: Vám poděkování a lásku vám…. Opravdu jsem netušil, že to má tolik slok. (Pokud si herec nějaké nepřidával sám.) Asi po desáté sloce na mne ředitelka syčela: zastavte ho!!! Já se bavil a odšeptnul jí, zda mám volit lehký, nebo těžký kulomet. Byl to její osobní host. Tyhle akce už v osmdesátých létech brali vážně snad jenom soudruzi z různých výborů KSČ.

Na závěr této kapitolky dodám, že vztahy ve Filmovém podniku jsem vnímal jako celkem přátelské. Vlastně jediné seznamy komunistických práskačů, které jsem kdy otevřel, byly ty Cibulkovy. A pamatuji se, jak mne ještě po létech překvapilo, kolik jsem tam našel bývalých kolegů, vedoucích kin. Ale opravdu netuším a nikdy jsem nezjišťoval, kdo tam byl právem.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora