Vršovický Montmartre a Karel Sladkovský

středa 4. únor 2015 12:00

Karel Sladkovský je trochu méně známý, ale velmi sympatický obrozenec. Jeho chatrné zdraví dlouho nepřežilo pevnostní vězení, není ale sporu o tom, že ten čestný a charakterní právník udělal mnoho pro to, aby čeština zněla i ve Vršovicích.

 

 

 

 

Když jsem poprvé navštívil kavárnu Café Sladkovský, byl jsem možná i trochu nedůvěřivý. Ten seriózní a střízlivý český obrozenec a trochu bizarní svět vršovického Montmartru, kde to podle názvů ulic vypadá spíše jako v kozáckém táboře před přípravou na nový Majdan. Ulice Krymská, Sevastopolská, Kozácká, Charkovská, Donská…

Přesto tady najdete jedno z malých intelektuálních a snad i kulturních center staronových Vršovic, které se nadechují k novému životu, ačkoliv v kulisách jenom trochu inovovaných. Čepují tady dobré červené, a tak jsem seděl za výlohou v kavárně, která trochu voněla biedermaierem, trochu mrkvovou polévkou, která se podávala spokojeným hostům. Seděl a pozoroval, možná i snil.

Bude to za pár desítek už dvoustovka let, co mladí a ještě neopeření čeští vlastenci přemýšleli o svém životě, jazyce. Netuším, jak střízlivý Sladkovský, ale vybavil se mi Mácha, který ve svém dlouhém šedém plášti s rudou podšívkou vzrušoval romantická srdíčka nejen českých vlastenek. Za výlohou kavárny jsem zahlédl také pár mladíků, zajímavě postrojených. Možná je mezi nimi i nějaký budoucí Mácha, netuším.

Co jsem ale viděl, je nová atmosféra, nový duch, který oživuje tu kdysi trochu zatuchlou část Prahy. A roste to, jak kdysi napsal Neruda ve svém slavném fejetonu „rovně jako strom a také stejně pevně“. Doufejme, dodávám já. Vršovický Montmartre ožívá zevnitř, a tak si zase někdy rád zajdu do Café Sladkovský na dvojku dobrého červeného.

 

V perexu jsem použil fotografie z materiálů kavárny.

 

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora