Nehefra

neděle 22. únor 2015 12:00

Mám teď takové vzpomínací období, trochu uklízím a trochu likviduji přebytky. A tak jsem narazil na docela vzácné fotky z našeho mariášového souručenství. Autorem názvu byl myslím nejmladší, ale nejtvořivější z nás, ale princip byl prostý. Začátky příjmení, dokonce podle věku. Mariášová Nehefra byla snad přes dvacet let ozdobou našich životů. Tak si jistě zaslouží malou vzpomínku. Přiznávám rád, láskyplnou.

 

 

Scházeli jsme se podle možností někdy jednou, někdy i dvakrát měsíčně. Na celý večer, od šesti do půlnoci. Já musel stihnout poslední metro. Hlavní náplní našich večerů byl licitovaný mariáš, v němž nejstarší Eva byla nesporně profesorka, nejmladší Pepik občas trochu riskující, ale skvělý hráč, a já, středněvěký Josef, amatér. Podle toho i vypadaly výsledky, ale hráli jsme jenom desetníkový mariáš, hlavně pro radost. S vědomím, že zadarmo bolí ruce.

Ovšem nescházeli jsme se jenom kvůli mariáši. Naše přátelství bylo dlouholeté. U jeho kořenů určitě byla láska k divadlu, knihám, ale i skvělá parta, která se sešla na jedné hanspaulské lokalitě. Byly za ním i krásné večery a noci, dlouhé výlety za divadlem i do přírody, ale i vzájemná výpomoc. Pepik byl nejen vzdělaný stavař, ale měl i šikovné ruce a tak, když jsme někdo potřebovali něco opravit, stačilo zavolat.

Mimochodem, ty mariášové večery jsem většinou platil já, ale nestěžuji si, to vůbec. Výhry z každého večera se neodnášely domů, ale dávaly do společné pokladny a na každý večer potom nejen mariášová profesorka, ale i skvělá kuchařka Eva, připravila chutnou (ale nedietní) večeři, kterou jsme většinou zapíjeli suchým červeným. Probírali jsme při kartách rodiny i politiku. V té jsme měli celkem jasno. Jasno jsme měli i v tom, že Pepik, jako velmi perspektivní a vzdělaný stavař, je „u nich“. Měl nastartováno na dost vysokou funkci a bylo celkem jasné, že jeho vzdělání a znalosti by nestačily. Nikdy jsme o tom ale nemluvili a pro náš vztah bylo typické i to, že Pepik nám po roce 89 za to poděkoval a omluvil se nám. Nemusel, ale cítil to tak.

1.jpg

Osud nám namíchal karty trochu překvapivě a první za tu velkou oponu šel nejmladší z nás, Pepik. S Evou se pořád občas scházíme, někdy i na širších setkáních, na kterých je Eva vždy ozdobou. Když tak o tom přemýšlím, jsem rád, že jsem patřil do společenství lidí, kteří příliš nesledovali, kdo byl soudruh a kdo pán, dáma. Bylo a je mi pořád fajn s kamarády jako Zdena, Ivana, Jarka, Lenka,Vráťa, Tonda, Gusta… a celá řada dalších.

Mimořádně dobře mi bylo s Evou a Pepikem. Mimochodem, vole, jak jsme si rádi říkávali, s tím mariášem za poslední oponou bude možná problém. Eva půjde určitě do nebe. My to musíme uhrát alespoň na očistec, aby ji tam za námi na ten občasný večer pustili.

2.jpg

 

Do perexu jsem dal jednu fotografii současné Evy. Pořád je to naše trvalá láska.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora