Proč nejsem rusofil

pátek 20. únor 2015 12:00

Na úvod bych měl upřesnit, že tady slůvko rusofil používám především v politickém smyslu. Jinak rusofil v podstatě jsem. Má velmi rád ruskou literaturu, poezii, divadlo, dokonce i film. Tím rusofilstvím vědomě narážím na patrně uměle manipulovanou masu přívrženců mrazu, který vždy přicházel z Kremlu.

Nechávám pro tuto úvahu stranou Islám. Zdá se, že tenhle konflikt nemusí být tak aktuální, protože tahle víra si musí udělat jasno i mezi svými odnožemi. To je možná oddechový čas pro naši křesťanskou civilizaci. Tady záměrně používám velmi široký pojem křesťanská, pojem, který zahrnuje i svět pravoslaví.

Ve skutečnosti jsou to ale světy dva. Euroamerická civilizace vychází z dosti jiných zákonitostí než ta carská, opričnická, jak jí říkám já. Rusko nesporně Evropu léta chránilo před nájezdy z východu, především Mongolů, ale nejen jich. I proto mělo a má trvale vybudovanou jistou štábní kulturu, postavenou více na principu podřízenosti a nadřízenosti. Byl a je to i vývoj historický. Navíc samo Rusko, ve smyslu oblasti s centrem Moskvou, nikdy nebylo a nebude úrodné, půda je příliš promrzlá. Proto vojenské Rusko bude vždycky trochu potřebovat cara nedemokrata, ale také zemi, která bude jeho sýpkou a zajistí mu obživu. To jsou fakta těžko přehlédnutelná.

Euroamerická civilizace stojí na dost odlišných principech.  Nemám v úmyslu psát obsáhlou studii, ale vlastně od časů renesance se ten svět otevíral novým poznatkům. Zámořské objevy, humanismus a také šťastná volba osudu, která do vznikající demokracie na americkém kontinentu svedla dohromady několik mimořádných geniů, které většinou známe pod označením američtí federalisté. Myslím, že i Platon označoval demokracii za nejhorší formu vládnutí. To bylo ale skoro čtyři tisíce let zpět. Euroamerická civilizace se rodila jak z britského parlamentarismu, tak z americké cesty za snem (občas i bezohledné).

V našem světě zuří dnes informační válka. Trochu byla vždy, ale dnes se mi zdá, že kulminuje. Dostávám poměrně kvalitní materiály z obou táborů, většinou písemnosti. Dokazují, často velmi kvalifikovaně, pravdu té, či oné strany. Dokazují i s pomocí odkazů na konkrétní fakta, někdy vědecky, jindy quasivědecky.  Zmiňuji to proto, že ve světě, v němž se dá napodobit a falšovat už skoro všechno, je potřebná trvalá jistota, ukotvení.

Já ji mám a navždy budu mít v euroamerické civilizaci. Navíc se mi dlouhodobě hnusí ti, kteří jsou už dnes zavrtaní do kágébácké zadnice cara Putina. Moje celoživotní zkušenost říká, že od východu už dávno nepřichází světlo, ale mráz, mráz v železných maringotkách.

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora