Až k obzorům…

pátek 3. říjen 2008 11:11

...tu z duše odlétá mi chmura její strohá a vrásky z čela odlétnou mi zas. Já mohu zachytit na zemi štěstí, jas a na nebesích vidím boha.                                     Lermontov          Už před léty jsem se sám se sebou dohodl, že, pokud mi to zdraví dovolí, každoročně vyjedu, nebo vylezu do výšky okolo tisíce metrů. Na cesty k obzorům. A daří se.

Letos pochopitelně padla volba na jizerské velikány. Dýchavičný autobus mne vyvezl na Smědavskou horu, k chatě Smědava, do výšky asi 850. 1.jpg

Žádná velehora, vím, ale když vylezete na světlo boží, potkáte se s úplně jinou přírodou. Já se potkal i se sluníčkem, hřálo zpočátku docela příjemně, ale naznačovalo, že dlouho to tak nezůstane. 2.jpg

3.jpg

Takže volba kraťasů se ukázala jako nepříliš vhodná a bylo jasné, že musím nasadit ostré tempo. Když jsem potkal první hraniční ceduli, zatrnulo ve mně. Jsem schopný zabloudit s mapou a kompasem kdekoliv a kdykoliv, navíc jsem si uvědomil, že jsem se vybavil celkem slušně na cestu, ale nechal dole všechny doklady.5.jpg No, na hranicích se už nestřílí, utěšoval jsem se. Cesta byla většinou z kopečků, občas po rovině, stoupání minimum. A tak jsem si užíval výhledů, sledoval mraky, občas hrozivé, a užíval si tu tajemnou krásu světa blíž k nekonečnu, světa bez lidí. V dálce se vyloupl Smrk, jako správný maják. Už trochu zarůstá, od mé poslední návštěvy, tenkrát byl skoro holohlavý. Letos jsem se na něj nehrabal, ale nafotil jsem si začátek cesty, které se právem říká Nebeský žebřík. 6.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpočátku to nevypadá tak dramaticky, ale závěr, to si představte, že běžíte stovku, asi tak se šedesátiprocentním převýšením. A když vyfuníte do té výšky 1124 metrů nad mořem, máte nejen krásný výhled do kraje, ale i zmatek v mobilu, protože vás přebírá polský operátor. Smrk tady opravdu šéfuje.  A potom už dolů, dolů… krásnými lesy, okolo divokých potůčků a skal až k útulné chatě Hubertka.

 

 8.jpg

9.jpg

Hubertka má také laskavé správce a krásné naleziště hřibů v okolních bučinách. A pro mne byla signálem, že už jsem v bezpečí. Protože ty čtyři kilometry z kopce, to už nemohu zabloudit ani já. A tak ještě pár sladkých ostružin, jedna, dvě, zapomenuté maliny… a hrázděné chalupy i další domky útulných lázní otevírají náruč

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora