Sedmdesát sedm tisíc do výroby

sobota 18. říjen 2008 00:19

           Slíbil jsem si, že k nedožitým bráchovým narozeninám tady vyvěsím text, v němž vzpomenu na jeden jeho nepříjemný životní příběh. Předem podotýkám, že jeho nepostihl tragicky, jenom osudově, mnozí byli postiženi hůře. A vycházím jenom z jeho vyprávění.  

         Z nás tří bráchů byl ten prostřední asi nejnadanější. Trocha výtvarného talentu, snad absolutní hudební sluch (ačkoliv  držitelem absolutního hluchu jsem byl jenom já) a sloní paměť. V roce 1951 absolvoval na jedné pražské obchodní akademii, domluvil se ve třech světových jazycích (netvrdím, že je ovládal perfektně). Snad na doporučení školy nastoupil v jednom ještě tehdy existujícím podniku zahraničního obchodu. Kádrové problémy neměl, táta byl dělník, v Praze jsme byli krátce, žádný odboj se u nás nekonal. V podniku mu svěřili blízký východ. Za normálních okolností by po zapracování pomalu začal vyjíždět, patrně by vystudoval časem vysokou školu a žil spokojený život obchodního referent Jenže! Byla padesátá léta! A soudruzi sociální inženýři rozhodli, že je nutné okysličit byrokracii. Zjednodušeně řečeno, ševci půjdou úřadovat, úředníci nádeničit.

         Sociální inženýři pracovali s procenty. Bráchův šéf musel do výroby poslat jednoho úředníka. Přišel za ním, omluvil se mu, že jeho to postihne nejméně. Ještě když mi to brácha vyprávěl v 90. létech, říkal, že ten člověk se v dané situaci zachoval co nejslušněji, v rámci možností. Nic mu nevyčítal. Vyhození úředníci už obsadili pražské fabriky a tak brácha po řadě peripetií sehnal místo nějakého pomocného dělníka ve Vraném. V papírnách snad. Vyprávěl, že dělníci byli nehecovaní režimem na bílé límečky. Ale jedním dechem s úctou dodával, že velice rychle pochopili a chovali se velmi slušně. Až na dva tři hajzlíky, ale ty potkáte všude. Ovšem brácha měl před vojnou, tragedie to pro něj nebyla. Ale byly prý i sebevraždy. Stačí si představit padesátiletého tátu od rodiny, referenta, vzdělaného a dají ho někam do fabriky, kde z něj dělají blba pologramotní soudruzi. A strana a vláda to podporovala. Nebylo dovolání, nebyla spravedlnost, jen ta třídní. A pro soudruhy tohle byli třídní nepřátelé.

         Zbývá dodat, že brácha šel na vojnu, tam se potkal se „slavnou“ měnovou reformou a po návratu do civilu se věnoval účtařině na plný úvazek. Byl z něj takový ten kvalifikovaný cifršpion, co kvůli nesouhlasícímu desetníku sedí do rána u kalkulaček. Říkával jsem mu občas klotový rukáv. Žil svůj klidný, nehlučný život, měl své radosti i lásky a pro mísu šošovice se nikdy neprodal. Pořád si ale myslím, že i jeho životní pramici ta zrůdná akce sociálních inženýrů nasměrovala do jiných, temnějších vod. Ale páteř mu neohnula.
Josef Hejna

Poslední články autora

N.D.************21:5819.10.2008 21:58:38
Jirka B.Volili jste tak, jak jste volili,23:1418.10.2008 23:14:42
CDAno, tak to bylo16:1118.10.2008 16:11:48
NULIMůj strýc,16:0518.10.2008 16:05:51
nepolitikZažil jsem to dobu, i když12:2018.10.2008 12:20:50
PrkošPan Novák?10:0618.10.2008 10:06:39
milanPan Novák byl pěkný film09:4518.10.2008 9:45:54
N.D.************09:3418.10.2008 9:34:10

Počet příspěvků: 9, poslední 19.10.2008 21:58:38 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.