Teta Mařka

pátek 15. květen 2009 08:22

         Vlastně to žádná moje teta nebyla a já jí tak nikdy neříkal, ale vždy mě to mrzelo, protože jsem jí miloval víc, než všechny tety skutečné.  Mařka byla jenom pro Pepinu. Byla to mámina kamarádka z dětství a snad i trochu příbuzná, ale v tom stupni: vaše kráva pila s naší krávou z jedné louže. Podstatnější bylo to celoživotní kamarádství, které neskončilo ani naším odstěhováním do matky měst.

Mařka s Pepinou (mou maminkou), se potkávaly alespoň každé léto a jejich setkání bývala vždy emotivní i výrazně informativní. Probraly jak problémy svých dětí a vnoučat, tak osudy sousedů ze vsi i přespolních. Občas je doplňovala ještě třetí sousedka a kamarádka a když dámy zasedly na vyvýšeném místě na návsi, říkávali jsme s bráchou, že zasedla soudná stolice. Kdo s kým, která se čeká a s kterým, kdo chodívá v noci za kterou… Nebyla v tom ale nikdy zloba, spíš pobavený nadhled.

         Obě dámy si byly možná tak blízké právě díky odlišnému naturelu, odlišnému přístupu k životu. Teta Mařka byla žena rázná, někdy až drsná, s krásným humorem. Maminka už se cítila jako měšťka a když přijela, dbala daleko více na dekórum. Když se v neděli společně vypravovaly do kostela, teta Mařka už čekávala u chaloupky nervózní a maminka se ještě před zrcadlem upravovala, aby cípy šátku byly rovnoměrně, aby nikde nic nepřečnívalo. A teta před chaloupkou hlaholila: aby ses bábo neposrala, na nás je někdo zvědavej.  Potěr okolo svých nohou milovala Mařka upřímně, ale své potomky častovala slovy srdečnými, pro klášterní výchovu však zcela nevhodnými.

         Teta Mařka s maminkou měly jeden pravidelný rituál. Když jsme přicestovali (většinou na celé léto – s bráchou jsme se o rodiče různě střídali), teta Mařka už nás čekala a předala nám dvě, tři masové konzervy. Tenkrát se to nějak doma zavařovalo do skla, bylo to velmi chutné a při našem  vybalování to šetřilo čas. Existovalo jedno nepřekročitelné pravidlo. Sklenice se musely pečlivě vymýt a naplnit cukrem, neboť železnou zásadou každého poctivého vesničana bylo: nezůstat nic dlužen, a to ani kamarádce nejvěrnější.

S bráchou jsme jednou objevili někde nádhernou povídku Vratislava Blažka o tom, jak někde vyměnili statek za mlejn, vedeni rovněž zásadou nezůstat nic dlužni. Nějak podobně to probíhalo u nás, jen ten mlejn, ba ani statek, na výměnu nebyl. Spravedlivě musím přiznat, že teta Mařka to pravidlo někdy obcházela, k našemu prospěchu. Když jsme třeba s nějakou dívkou mého srdce spali na dvoře pod stanem, počkala, až maminka odešla někam za ves, přišla s teplou houní, strčila nám jí pod spacáky, abychom nenastydli. A dodala: Pepo, řekni mi, až budete odjíždět, já si pro ni nenápadně přijdu, aby bába neprskala.

Těch drobných setkání s dobrotou tety Mařky bylo mnoho. Každé prázdniny jsem se těšíval jak na její lahůdky, tak na její drsná moudra. Zarmoutila mne snad jenom jednou, ale to nejen mne. Odešla poměrně brzy a já ji z nějakých důvodů nemohl doprovodit na poslední cestě.

Mám už léta takovou víru, že zkušenost se tam u nás dědí z generace na generaci a moudrost nasává z kořenů borovic a z lesních studánek. Kráse jsme se učili v přírodě, pod širým nebem zamračeným, či modře klenutým. Teta Mařka byla, a vlastně pořád je, poutem, které mám k té krásně obyčejné vísce.

 
Josef Hejna

Poslední články autora

Jirka a MařenkaTaké jsem měl tetu...první část10:3219.5.2009 10:32:32
Jirka a MařenkaTaké jsem měl tetu...110:2919.5.2009 10:29:46
Jirka a MařenkaTaké jsem měl tetu...210:2719.5.2009 10:27:56
josef hejnaDěkuji,08:2916.5.2009 8:29:04
NaďaTaké mi to15:0015.5.2009 15:00:13
MarieVzpomínka12:5815.5.2009 12:58:45
MariePoděkování08:4815.5.2009 8:48:33

Počet příspěvků: 8, poslední 19.5.2009 10:32:32 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.