A proč ne?

úterý 30. červen 2009 08:20

         Užívám si teď nebývale media konzumního. Studium průběhu bělohorské katastrofy prokládám čtyřmi standardními programy televize. Při některých krásně usínám a nedozvím se ani, který zahradník byl vrahem. Ale potkal jsem se také s inscenací, která mne přinutila dlouho přemýšlet. Což je pro mne atributem uměleckého díla.

         Z reprizované inscenace Operace Silver A jsem soustředěně sledoval jenom druhý díl, přiznávám. Zajímalo mne to i proto, že jeden renomovaný kritik měl výhrady k pojetí inscenace, zejména k řekněme promiskuitnímu chování jednoho z parašutistů, velitele Bartoše. Nejen, že mi to nevadilo, dokonce se mi to zdálo věrohodné. V šedesátých létech jsem načetl všechnu tenkrát vycházející literaturu a i tam se objevovaly dílčí informace o problémech tuším Gabčíka ve vztahu k ženskému světu. Ti kluci byli mladí, zdraví, natrénovaní, pro zasvěcené ženy zahalení romantickým šerosvitem. Šli dobrovolně na skoro jistou smrt. Mně je podobný pohled na válečnou dobu blízký, pro mne je nejen akceptovatelný, ale i potřebný.

   Hlavním důvodem k přemýšlení ovšem byl osud antihrdinky Hany Kroupové. Skvěle zahraná Klárou Issovou! Tahle mladá a půvabná žena podporovala parašutisty v Pardubicích a po atentátu, zradě Čurdy a následném bleskovém zatýkání padla do drápů Gestapa. Ze dne na den, z hodiny na hodinu, konfrontovaná s hrůzami zatýkání (snad i z lásky k svému muži), byla ochotná platit. Ne daň nejvyšší, tu platili její přátelé, platila sebou. Jako patrně luxusní děvka nacistů zachránila život svému muži, zachránila i svůj. Asi si umíme představit, co jí čekalo po válce. Manžel se s ní rozvedl (i jeho těžko soudit), ona časem padla i do tenat komunistické StB, ale po čase emigrovala a zemřela tuším v Německu v r. 1997. Kolik smutku, tragedie, ztracených snů i promarněných životů je za těmi strohými fakty.

   Možná to netlumočím přesně, ale kolik bylo podobných životních zlomů, kolik bylo těch, kteří se naučili žít se svým selháním, ale jaký život žili věděli asi jenom oni. Přemýšlel jsem o tom cestou v uplakané přírodě. Kolik asi bylo těch, kteří si po válce ochotně plivli, když vylezli z pod peřiny, kde se ukrývali. Kolik bylo malých udavačů, kteří své svědomí ochotně očistili pliváním na jiné.V tom se asi dějiny trochu opakují, ač osoby v příbězích se jmenují jinak a mučitelé také mívají různé podoby. Po shlédnutí téhle inscenace jsem si říkal: není už čas dívat se na válku s odstupem, ne už jenom jako na příběhy hrdinů a zrádců, ale jako na příběhy lidské, příběhy, které především zkusme chápat. Vždyť přece soudit je tak snadné.

Josef Hejna

Poslední články autora

ANanakSám za sebe říkám,10:2930.6.2009 10:29:03
NaďaJeště P.S.09:3930.6.2009 9:39:11
NaďaTak tato09:3430.6.2009 9:34:50
ppokornýNepoučitelný09:2730.6.2009 9:27:05

Počet příspěvků: 6, poslední 30.6.2009 10:29:03 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.