Pojízdný casting

středa 19. srpen 2009 08:30

Někde jsem se o tom už zmiňoval. Ivan Passer m.j. vyprávěl, jak v podstatě náhodně našel nádherný typ neherce, Jana Vostrčila. Velmi obdivuji ty kameramanské oči, oči umělců, kteří dokáží za mnohdy tuctovým obličejem objevit život netušený a neznámý. Občas o tom přemýšlím cestou v autobusu, je to můj pojízdný casting.

Z chaloupky domů jezdívám často autobusem "školákem". Po druhé odpoledne sváží školáky. Nasaje je vždycky ve větším městečku a postupně vypouští v malých vískách. Potom zase nasaje a vypouští. A potkávám cestou i krásné vísky, jen namátkou: Zduchovice, Hbity, Jelence, v cestě je i "chalupářská" Višňová, tam je komplikované centrum přestupů. Ale k místopisu se vracet nechci, ostatně se ví, že Drda tady hodně čerpal pro své pohádky. Potěšeně sleduji cestou ty dětské tvářičky. Některé se i opakují, jednotlivě i typově.

Převažují otesánci obou pohlaví. Sympatičtí pořízci, někdy poněkud uvolněného slovníku, družní, kamarádští, ale neindiviulizovaní. Říkám si, když je zahlédnu, že z nich budou maminy, hodné a laskavé, budoucí báby a prabáby, v jiném čase a snad i prostoru. Z ouřezků budou fotříci, dělící svůj čas mezi práci, rodinu a hospodu, přátelští, nekomplikovaní. Občas to ale v autobusu zajiskří, vejde osobnost, osobnost, na kterou se i těšívám.

Zrzek byl krásný zjev. Zhruba páťák, ryšavé vlasy, pihy, oči průzračně modré, zaujal okamžitě. Nepředváděl se, nebyl ani přehnaně skromný, jenom svůj. Většina spolužáků byli spíš snědší typy, ale on byl samozřejmě svůj mezi svými. Nepotřeboval se předvádět, nestyděl se, komunikoval střídmě a věcně. Potkával jsem ho opakovaně, možná dva roky, potom mi sešel z očí, nikoliv z paměti, zajímal by mne jeho osud.

Ladná dostala své jméno ( u mne) samozřejmě, byla taková. Určitě už poslední ročník základky, ale příroda jí obdarovala štědře, mužské oči na ní spočívaly se zalíbením. Už to plaše tušila, ale pořád v ní ještě byla i ta seifertovská vůně rozkrojeného jablka, politého medem. Ani ona neměla potřebu se předvádět, byla samozřejmá a půvabná jako pěkná písnička. V autobuse většinou neseděla, jela jen asi dvě stanice a tak zálibné mužské oči měly kde spočinout. Potkal jsem jí párkrát jenom jeden rok. Možná šla studovat dál, možná se chystá na kariéru laskavé maminy. A možná, možná jí potkám v nějakém novém filmu jako herecký příslib, kdo ví...

Josef Hejna

Poslední články autora

Josef Hejna

Josef Hejna

co přinese život...

Rozostřené oko důchodcovo... Mám také blog na http://josefhejna.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora